Diplomova_prace_-_financovani_regionalniho_skolstvi

1.6.2 Školská právnická osoba

Právní formu „školská právnická osoba“ může pro své školy zvolit kterýkoliv zřizovatel. Celou právní úpravu školských právnických osob obsahuje školský zákon v § 124 až § 140 za subsidiárního použití zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obchodní zákoník“) a zákona č. 125/2008 Sb., o přeměnách obchodních společností a družstev, ve znění pozdějších předpisů. Zatímco příspěvková organizace může být zřízena pro různé účely (kulturní organizace, nemocnice apod.), školská právnická osoba může být zřízena pouze za účelem poskytování vzdělávání a školských služeb.

Na financování a hospodaření školské právnické osoby se nevztahují pravidla stanovená zákonem o malých rozpočtových pravidlech, vše je řešeno školským zákonem, i když se dá říci, že základní principy pravidel jsou shodné. Také školská právnická osoba může mít doplňkovou činnost.

1.6.3 Ostatní právní formy

Školský zákon dále připouští právní formu státní příspěvkové organizace pro školy zřizované MŠMT, v režimu zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů. V případě soukromých a církevních škol připouští školský zákon kromě již zmíněné školské právnické osoby také právní formy dle zvláštních právních předpisů (např. dle obchodního zákoníku).

Systém řízení a správy školství byl před rokem 1989 vysoce centralizovaný, kompetence státu ke školství byly rozděleny mezi několik ministerstev a vedení komunistické strany přímo či prostřednictvím ministerstva centrálně prosazovalo vzdělávací politiku, obsah vzdělávání a průběh pedagogického procesu.14 Způsob financování odpovídal tehdejšímu pojetí státní správy a centrálně řízené ekonomiky. Mateřské, základní a střední školy byly po stránce pedagogické a obsahové řízeny MŠMT, financovány však byly z jiných resortů (prostřednictvím okresních a krajských národních výborů a průmyslových či zemědělských státních podniků).15 Po pádu komunistického režimu v České republice v roce 1989 bylo nutno transformovat celou veřejnou správu, tudíž i správu školství. Základním principem transformace regionálního školství byl princip decentralizace. Princip decentralizace se projevuje jako rozdělení kompetencí mezi jednotlivými stupni řízení, které by mělo směřovat k dalšímu zvyšování pravomocí na nižších stupních, kde lze problémy řešit relativně pružně se znalostí konkrétní situace a s respektování regionálních a lokálních podmínek i potřeb.16

Na základě zákona č. 425/1990 Sb., o okresních úřadech, úpravě jejich působnosti a o některých dalších opatřeních s tím souvisejících, ve znění pozdějších předpisů došlo ke zrušení krajských a okresních národních výborů, kterým byly podřízeny všechny mateřské, základní a střední školy. Ve stejném roce nabyl účinnosti pro legislativní úpravu školství stěžejní zákon, zákon č. 564/1990 Sb., o státní správě a samosprávě ve školství, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o státní správě a samosprávě ve školství“). Tímto zákonem byly zřízeny školské úřady, jakožto rozpočtové organizace přímo řízené MŠMT, tyto školské úřady měly až do svého zániku (31. 12. 2000) všechny stěžejní kompetence při správě škol, včetně financování. Od 1. 1. 2001 převzaly kraje kompetence školských úřadů, přechod kompetencí byl jak do samostatné působnosti krajů, tak i do jejich přenesené působnosti.