Makroekonomie

Krátkodobá expanzivní fiskální politika

• Nástroje - snížení daní, nebo zvýšení nákupů výrobků a služeb.

• Efekty krátkodobé expanzivní fiskální politiky, pokud existují volné zdroje (práce a kapitálu), tedy nevyužité výrobní kapacity a vysoká nezaměstnanost: → posun křivky agregátní poptávky (AD) doprava (je dostatečně pružná), → růst HDP a zaměstnanosti, často i růst cenové hladiny (pokud se reálný produkt blíží k potenciálnímu produktu, tj. neexistují již volné zdroje).

• Pokud expanzivní fiskální politika vyvolá dostatečné impulsy na straně agregátní nabídky (AS), potom může růst reálný produkt i při plném využití zdrojů.

Dlouhodobá expanzivní fiskální politika

• Efekty dlouhodobé expanzivní fiskální politiky – zpravidla zvyšování cenové úrovně (a tedy i inflace), úroveň reálného produktu a zaměstnanosti se nemění.

• Nastává efekt vytěsnění - vládní výdaje vytěsní nebo sníží soukromé investiční výdaje: → reálné investice a úrokové míry se nevrací na svoji původní úroveň; → rozsah, v jakém bude expanzivní fiskální politika vytlačovat investice, je rovněž ovlivněn fází hospodářského cyklu; → vytlačování je škodlivé při vysoké úrovni zaměstnanosti a vysokém reálném produktu.

Krátkodobá restriktivní fiskální politika

• Omezuje a snižuje agregátní poptávku (snížení státních výdajů).

• Efekty krátkodobé restriktivní fiskální politiky, pokud existují volné zdroje (práce a kapitálu), tedy nevyužité výrobní kapacity a vysoká nezaměstnanost: → snížení cenové hladiny (reálný HDP klesá) a → růst nezaměstnanosti.

Dlouhodobá restriktivní fiskální politika

• Efekty dlouhodobé restriktivní fiskální politiky

  • pokles nominálních mezd,

  • reálný produkt se vrací na svoji dlouhodobou úroveň odpovídající potenciálnímu produktu,

  • soukromé investice se zvyšují (uvolnění prostoru snížením státní spotřeby a snížením úrokové míry),

  • snížení cenové hladiny,

  • pokud soukromé investiční výdaje plně nahradí státní výdaje i na nákup výrobků a služeb, nedochazí ke změně v úrovni reálného HDP a zaměstnanosti.

Lafferova křivka

• Teorie formulovaná Arthurem Lafferem, americkým ekonomem, podle níž existuje optimální daňové zatížení, tedy taková daňová sazba, která maximalizuje daňové příjmy státu.

• Produkt „Školy nabídky“, teorie kritizující pojetí fiskální politiky.

• Nadměrný růst daňového zatížení jako příčina oslabením nabídkových motivací - klesá národní důchod.

• Přesunutí části „oficiální“ (daně platící) ekonomiky do podzemní (daně neplatící) ekonomiky.

• Bujení podzemní ekonomiky jako negativní důsledek daňové politiky.  Nulová daňová sazba = nulový daňový příjem a 100% daňová sazba = nulový daňový příjem (lidé nebudou pracovat, jestliže je celý jejich příjem odveden do státního rozpočtu).

• Existují různé tvary Lafferovy křivky:

  • tvar, kdy maximálního daňového příjmu je dosaženo při 50% zdanění;

  • asymetrické křivky.