Výzkumné metody v řízení - Vypracované otázky k zápočtu

1. Jaká je obecná typologie dělení charakteristiky u metody pozorování?

Typologie pozorování

• Skryté – otevřené

• Zúčastněné (parcipativní)

• Nezúčastněné (neparcipativní)

• Strukturované – nestrukturované

• Pozorování v umělé situaci – v přirozené situaci

• Pozorování sebe samého – někoho jiného

1. Jak lze charakterizovat deduktivní kódování v kvalitativním přístupu?

Deduktivní kódování (taženo teorií) je založeno na počáteční znalosti problematiky z literární rešerše. Jsou zformulovány před samotným výzkumem, například na základě předchozího výzkumu, literatury a poté aplikovány na data, které byli získány rozhovory.

1. Jak lze charakterizovat induktivní kódování v kvalitativním přístupu?

Induktivní kódování (taženo výzkumem) je takové, kde témata a kategorie jsou vytvářena a přiřazována čistě na základě analyzovaných dat. Velký tlak na kreativní a tvůrčí činnost – velká subjektivita výzkumníka.

1. Jaké jsou tři nejzákladnější přístupy pro stanovování vzorku v kvalitativním přístupu?

• Předem daná struktura výběru – účelový/záměrný výběr (demografické parametry nebo malý počet objektů např. provedeme rozhovor se všemi pracovníky zkoumané organizace).

• Postupné určení výběrové struktury: „snow-ball“ (teoreticky zaměřený výběr: základní soubor ani jeho rozsah není definován, výběr se provádí několikrát dokud není dosažena teoretická saturace/nasycení daty)

• Vyjasňující případy (mnohonásobná případová studie, vyjasňující nebo kritické případy, strategie replikace)

NEBO

V přednášce 4 je v obsahu ještě:

kvalitativní vzorkování – kvótní výběr, předem daná struktura výběru, metoda sněhové koule, vyjasňující nebo kritické případy

1. Jak lze techniku formou rozhovorů dělit dle počtu participantů (účastníků) v ní zapojených?

Individuální rozhovor, Skupinový rozhovor, Focus group

• Individuální a skupinový rozhovor (skupinová diskuse, skupinové interview)

• Focus group (ohnisková skupina), rozhovor mezi 4-8 účastníky (max. 12).

Individuální a skupinový rozhovor

• Individuální – nejběžnější typ (vztah tazatel – účastník), kdy výzkumný problém (jev) není vázán na sociální vztahy a interakci ve skupině (tazatel chce zjistit právě názor/zkušenost onoho vybraného jedince). Když tazatel nechce, aby byl ovlivňován jinými jedinci ve skupině. Když je účastník vybrán náhodně v rámci struktury a jednotlivý členové se neznají (mohla by zabránit otevřenosti výpovědi vůči ostatním), nebo naopak (znehodnotit, zmanipulovat, ovlivňovat apod).

• Skupinový rozhovor – přesný opak individuálního. Lze jej rozdělit (Hendl, 2008) na:

• a) skupinovou diskusi; ve které hraje výzkumník roli moderátora, který vymezí pravidla a pak usměrňuje výměnu názorů a postojů respondentů tak, aby byly sledovány výzkumné otázky,

• b) skupinové interview – je více organizované než diskuse. Výzkumník klade otázky týkající se výzkumného problému, přičemž respondenti postupně odpovídají a doplňují, resp. konfrontují odpovědi předchozích účastníků.