Výzkumné metody v řízení - Vypracované otázky k zápočtu

Focus group (ohnisková skupina)

• Skupinový rozhovor, kde je toto téma jasně a jednoznačně stanovené a kde je povoleno nahrávání interaktivní diskuse mezi účastníky.

• Osoby, u kterých se dají předpokládat podobné zkušenosti a názory na vybraný problémový okruh tzv. „ohnisko“ výzkumného zájmu.

• Rozhovor mezi 4–8 účastníky (max. 12) – dle složitosti tématu

• Výzkumník musí zajistit, aby všichni účastníci měli možnost vyjádřit své názory a odpověděli na vaši otázku, a tyto údaje zachytit.

• „Dostatečně“ provedené ohniskové rozhovory poznáte tak, že další diskuze již nepřispívá k dalším informacím a nápadům (nasycenost daty, došlo ke konsensu, vzájemné shodě názorů apod.).

• Jednotky analýzy v kódování, kterou musí být jak skupina, tak jedinec.

• Technika „kognitivního mapování“, která se obvykle používá k řešení komplikovaných problémů spojených např. s vývojem organizačních strategií a plánů.

1. Jak lze techniku formou rozhovorů dělit dle míry formalizovanosti (strukturace) a vedení rozhovoru s účastníkem?

• Strukturovaný rozhovor s otevřenými otázkami, používá se, když je nutné minimalizovat variaci otázek kladených dotazovaném, struktura informací je dána sekvencí otázek

• Hloubkový (nestrukturovaný) rozhovor, zohledňuje individuální rozdíly a změny situace, získání daného množství informací trvá delší dobu, srovnání dat není jednoduché

• Částečně – strukturovaný rozhovor s otevřenými otázkami

Strukturovaný rozhovor s otevřenými otázkami

• Umožňuje lépe pracovat s daty a informacemi, srovnatelnost s literaturou nebo mezi případy (dotazované a jejich odpovědi), nicméně představuje omezení v rámci rozhovoru na oblasti, na které bylo v literatuře poukázané jako klíčové. Snaží se tedy o bližší porozumění jevu, o kterém je popsáno v literatuře (prohlubování literatury nežli o vytvoření nových pojmů, témat, vztahů při budování nové teorie). Sestává z řady pečlivě formulovaných otázek. Pružnost sondování v kontextu situace je omezenější než v jiných typech rozhovorů.

• Používá se, když je nutné minimalizovat variaci otázek kladených dotazovanému. Redukuje se tak pravděpodobnost, že se data získaná v jednotlivých rozhovorech budou výrazně strukturně lišit.

• Účelem tohoto typu interview je co nejvíce minimalizovat efekt tazatele na kvalitu rozhovoru. Data z takového interview se snadněji analyzují, protože jednotlivá témata se lehce v přepisu rozhovoru lokalizují.

• Struktura informací je dána sekvencí otázek. Tím je také umožněna replikace celého průzkumu v jiném časovém okamžiku a jinou skupinou vědců.

• Tento typ rozhovoru je vhodný, pokud ho nemáme možnost opakovat a máme málo času se dotazovanému věnovat.

• Použijeme ho i tehdy, když jde o vstupní a závěrečný rozhovor v rámci nějakého intervenčního programu a odpovědi se mají srovnávat.