PEDAGOGIKA

15. Edukace ve volném čase – cíle, metody a příklady programů  
Pojetí pedagogiky volného času v českém prostředí můžeme rozdělit na dva základní směry. 
  
Výchova mimo vyučování Jedním  možným  východiskem  pro  chápání  a  rozvoj  pedagogiky  volného  času  je  výchova 
mimo vyučování, tak jak se u nás vyvíjela v určité formě už od 40. let 20. století (mimoškolní 
výchova).  V  tomto  pojetí  jsou  předmětem  zkoumání  volnočasové  aktivity,  jejich  dopad  na 
rozvoj  jedince,  zejména  mladého  člověka,  a  možnosti  jeho  ovlivňování.  Takto  chápaná 
pedagogika volného času klade důraz na metodiku práce ve volnočasových zařízeních a při 
vedení volnočasových aktivit. Bezprostředním cílem takto chápané pedagogiky volného času 
je rozvinutí organizace a metodiky aktivit dětí, mládeže a dospělých ve volném čase tak, 
aby přispívali k rozvoji jejich osobnosti i prostředí, v němž žijí. 
 
Fenomén volného času Druhým východiskem pro rozvoj pedagogiky volného času je samotný fenomén volného času 
a jeho zkoumání. To se začalo rozvíjet v západní Evropě zejména v 60. létech 20. století. Volný 
čas začal být tématem pro sociology, psychology, ekonomy a v neposlední řadě pro pedagogy. 
Rozšíření  pojmu  pedagogika  volného  času  můžeme  chápat  jako  důsledek  reflexe  vzrůstající 
důležitosti  volného  času  pro  člověka.  Podle  tohoto  pojetí  můžeme  považovat  pedagogiku 
volného času za „samostatnou disciplínu mezi vědou o volném čase a vědou o výchově“. 
Metodicky  je  tento  přístup  k pedagogice  volného  času  složitější,  protože  používá  metod 
různých vědních oborů, podle toho, z kterého úhlu se volný čas právě zkoumá. Pokud jde o cíl, 
je zde právě pedagogika tím jednotícím prvkem, protože se volný čas a v něm probíhající 
procesy zkoumají z hlediska jejich dopadu na osobnostní rozvoj jedince a jeho socializaci. 
 
Pedagogika volného času v ČR V české  literatuře  pojem  pedagogika  volného  času  pouze  nahradil  dřívější  označení 
mimoškolní výchova a jde tedy o aplikovanou pedagogickou disciplínu, která se zabývá reflexí 
a  dalším  rozvojem  pedagogického  „zhodnocování“  volného  času,  a  to  zejména  u  dětí  a 
mládeže. Na základě takto chápané pedagogiky volného času byl vytvořen také profesní profil 
pedagoga  volného  času  jakožto  pracovníka  středisek  volného  času,  který  je  v  přímém 
pedagogickém vztahu s účastníky zájmových útvarů a jiných aktivit těchto středisek. 
 
Instituce pro volný čas dětí a mládeže