ETIKA II.

schopnost  (vnímáme  ji  morálním  citem),  která  nám  poskytuje  poznatky 
a morální fakta 

2.  sentimentalismus  pravý  –  teorie  podle  které  emoce  nejen  zpřístupňují 

morální  fakta,  ale  přímo  je  konstituují  a  správnost  nebo  nesprávnost  je 
konstituována tím, jaké postoje a emoce v pozorovatelích vyvolává 

o 

rozdíl  v roli  emocí  v morálce  (jen  epistemický  kanál,  nebo  konstituenty 
morálních faktů?) 

•  „Když označíme nějaký čin za zlý, jde o to, že v nás vyvolává pocit viny“ - Hume 

-  opozice vůči racionalismu – Kant, Cudworth, Clarke – podle nich existují morální fakta, ale 

morální fakta poznáváme nikoliv prostřednictvím emocí a citů, ani je nekonstitujeme, ale 
poznáváme je a priori (je to otázka rozumového poznávání) 

BLACKBURNOVA CHARAKTERISTIKA 
-  říká, že podle sentimentalistů morálka existuje v doméně citů a nikoliv rozumu – pravdivost 

morálních soudů nepoznáváme smysly (naturalisté), ani rozumem (racionalisté) 

-  podle něj je etika praktická, ne teoretická činnost a jejím cílem je řídit – a aby to byla schopná 

dělat, potřebuje motivaci, protože morální chování potřebuje motivaci 

-  ani přirozená fakta motivovat jednání nedokáží, nebo to dělají špatně, ale naopak morální 

city a inklinace velmi snadno vysvětlí, proč jsme schopni jednat v souladu s tím, co tvrdíme 
a proč se jimi řídíme 

•  kromě toho, morálně relevantní city jsou typy mentálních stavů, které soutěží v mysli 

s jinými  mentálními  stavy  (egoistické,  racionální  stavy)  a  není  vždy  zaručeno,  že 
morální (pro-sociální stavy) vždy zvítězí – naše morální důvody jsou jen prima facie 
důvody, které však mohou být přehlušeny