Sikora - bakalářská práce

Vývoj základních schopností a dovedností v prepubescenci

Vývoj pohybových a dalších schopností ve významné míře závisí na tělesném růstu. Ačkoli před začátkem a na konci tohoto období bývá zrychlený, v průběhu tohoto období je většinou rovnoměrně plynulý.

Během celého období dochází k významnému a souvislému zlepšování hrubé i jemné motoriky, jedna ze složek senzomotorické aktivity. Zejména je nápadná zlepšená koordinace všech pohybů celého těla. V souvislosti s tím se zvyšuje zájem o sport.

Pohybové výkony především závisí na vnější i vnitřní motivaci (povzbuzování, zájem) a dále také samy ovlivňují motivaci a celou emoční stabilitu dítěte. Podle opakovaných sociometrických studií je tělesná síla a obratnost velmi významným činitelem v postavení dítěte ve skupině dětí.

Druhou složkou senzomotorické aktivity, která se v tomto věku soustavně vyvíjí, je smyslové vnímání. Ve všech oblastech vnímání – především zrakového a sluchového – lze pozorovat výrazné pokroky. Dítě bývá vytrvalejší, pozornější, prozkoumává vše důkladně po částech. Vnímání dítěte je již více promyšleným jednáním a stává se záměrnějším úkonem – pozorováním.

Školák se ve stále větší míře odpoutává od vázanosti jen na to, co právě dělá a co v daném okamžiku vnímá a jeho svět se významně rozšiřuje v prostoru i v čase.

Představivost dřívějších vjemů dosahuje u dětí školního věku velmi překvapivého vrcholu, díky čemuž se usoudilo na specifický psychologický jev, který se nazývá eidetismus, což je schopnost vyvolat si do všech podrobností přesný obraz toho, co bylo viděno, v kombinaci s původním doprovodným jevem jiného smyslu. Tento jev demonstroval E. R. Jaensch u čtrnáctiletého chlapce na psychologickém kongresu v Marburgu v roce 1921. (Langmeier, 1998; Hartl a Hartlová, 2004)

Do složitých a vzájemně propojených forem se ve školním věku zdokonalují a rozvíjejí nejen motorika a smyslové vnímání. Výrazně se také vyvíjí řeč, jež řídí lidskou činnost a dovoluje další kvalitativně nový rozvoj v celé oblasti chování a prožívání. Ve školním věku výrazně roste slovní zásoba, délka, složitost vět, souvětí a celá větná stavba i užití gramatických pravidel postupuje na vyšší úroveň, to samozřejmě také vlivem formálního učení ve škole. (Langmeier, 1998)

Příhoda (1963, in Langmeier, 1998) uvádí starší studii svého spolupracovníka Divokého, který na základě zkoušky sestavené z výběru slovníku Vášova – Trávníčkova dospěl k následujícímu průměrnému počtu osvojených slov:

děti 7leté znají průměrně 18 633 slov;

děti 11leté 26 468 slov

děti 15leté 30 263 slov (tj. asi 70 % celkové zásoby slov obsažených ve slovníku).

Rychlý vývoj řeči také podporuje rozvoj krátkodobé i dlouhodobé paměti, která je ve školním věku stabilnější. Děti kolem 6 – 7 let již začínají používat strategii opakování, tzn., že materiál určení k zapamatování si pro sebe opakují stále dokola. S věkem přibývají další strategie jako např. logická organizace materiálu či užívání mnemotechnických pomůcek. Volba těchto strategií se současně stává v průběhu školního věku stále více závislá na povaze materiálu samotného.