Sikora - bakalářská práce

Zatímco z počátku bývá realismus školáka naivní, tedy závislý na tom, co mu autority povědí, později se dítě stává kritičtější, a tím i jeho přístup ke světu kriticky realistický, což ohlašuje blízkost dospívání.

Kuric (1986) v úvodní charakteristice školního dětství poukazuje na rozdíl první etapy, zhruba prvních dvou let školní docházky a druhé etapy trvající do 10 – 11 let, před začátkem pubescence. První etapa se vyznačuje postupnou adaptací na školní požadavky a průvodními jevy nestálosti a rozporů. Ve druhé etapě se sociální vazby mezi žáky dostávají na vyšší úroveň, struktura zájmů se vyhraňuje a utvářejí se životně důležité postoje.

Matějček (1986) již upřednostňuje samotné odlišení mladšího školního věku, zhruba 6 – 8 let, středního školního věku, přibližně 9 – 12 let a staršího školního věku, který se již kryje s pubescencí. Podle něj jsou děti v mladším školním věku ještě hravé, méně krátce schopné soustředit se na jednu věc (asi 10 minut) a při hrách se chlapci a dívky ještě mísí bez zábran. Střední školní věk je naproti tomu stabilnější a vyhraněnější. Na školu se již většina dětí přijatelně adaptovala. Přestože je životní realita dětí stále ještě poznamenaná fantazií (již však hrdinskou, nikoli bájivou), už se do ní přesunuje centrum zájmů. V tomto věku si však děti už pozorněji všímají vztahů mezi lidmi v rodině, v sousedství a jinde. Zvyšuje se výrazně vliv dětské skupiny, jejíž normy se dítě snaží dodržovat, přestože někdy konkurují s normami rodiny.

Matějček v takto vymezeném středním školním věku pokládá za závažné následující 3 vývojové změny: 1. přisvojení specifického chování vůči malým dětem – dívky i chlapci si osvojují způsoby, jak se na malé dítě naklánět, usmívat se na ně, mluvit na mě vysokým hlasem apod.; 2. utváření rodičovských postojů, které mohou později do značné míry ovlivňovat skutečné chování k vlastním dětem; 3. vytváření mužské a ženské identity (vědomí, že jsem chlapec – muž nebo dívka – žena, a kladné přijetí této skutečnosti). Proto se v této době již začínají skupiny chlapců a dívek většinou oddalovat (to pak pokračuje na začátku pubescence jako tzv. izosexuální skupinová fáze). Přes všechny tyto pokroky je však dítě v tomto věku ještě dítětem a nelze předčasně od něho očekávat zralé chování. (Matějček, 1986)

Vývojové proměny v prepubescenci

Charakteristiku vývojových proměn v prepubescenci zde dále člením podle Langmeiera (1998) na tyto 3 oblasti: vývoj základních schopností a dovedností, kognitivní vývoj, emoční vývoj a socializace, následně se zde zaměřuji zejména na vývoj identity a sebepojetí v prepubescenci a krátce i na nejdůležitější činnosti tohoto období.