Sikora - bakalářská práce

Rovněž i vývoj emočního porozumění znatelně pokročil. Ve školním věku dítě poznává, že pocity, přání či motivy lze před okolím skrývat (ne je však skrýt před sebou samým). Podle Selmana (1971, in Vágnerová, 2000) „dítě školního věku dokáže odhadnout, jak se jeho chování jeví jiným lidem.“ Kolem 10 let si dítě také uvědomuje možnost současné přítomnosti několika i protikladných (ambivalentních) pocitů. (Langmeier, 1998; Vágnerová, 2000, s. 154)

Jde-li o vývoj sociálních kontrol a hodnotové orientace, vnitřní kontroly a hodnoty jsou na počátku školní docházky obvykle ještě velmi nepevné a je potřeba je stále podporovat z vnějška. Až během školního věku se začínají stabilizovat sociální normy morálního jednání. Avšak abstraktní hodnoty (jako např. spravedlnost) chápou děti obvykle až později. (Langmeier, 1998)

Vývoj morálního vědomí a jednání závisí na celkovém vývoji dítěte, především na jeho kognitivním vývoji. Piaget vymezil v tomto smyslu tři základní etapy vývoje morálky u dítěte, jež odpovídají etapám poznání světa jako takového.

U předškolního dítěte a dítěte na začátku školního období bývá morálka heteronomní, kdy plně závisí na autoritě dospělého, dítě se samo nerozhoduje.

Záhy kolem 7 – 8 let do 11 – 12 let se morálka dítěte stává autonomní. Dítě již samo určuje mravní pravidla a vyžaduje jejich trvalé dodržování.

Teprve od 11 – 12 let dítě obvykle proniká do podstaty mravního hodnocení, jelikož přihlíží i k motivům jednání. Posuzuje i celkovou situaci, vnější podmínky i vnitřní motivy. (Langmeier, 1998)

Piagetovu teorii rozvinul především Kohlberg, který také došel ke třem základním stádiím morálního vývoje, kde však každé stádium rozvinul ještě o dva samostatné typy.

1. stadium; předkonvenční úroveň. Při hodnocení jednání jsou uznávány konkrétní následky.

I. heteronomní stadium. Dítě se plně zaměřuje na poslechnutí či neuposlechnutí a na následující odměnu či trest.

II. stadium naivního instrumentálního hedonismu. Dítě jedná konformně s příkazy v očekávání odměny nebo vyhnutí se trestu.

2. stadium; konvenční úroveň. Podstatou je zde splnění sociálního očekávání.

III. morálka „hodného dítěte“. Jednání dítěte se zaměřuje k utváření nebo udržení dobrých vztahů, důraz je kladen na soulad mezi lidmi.

IV. morálka svědomí a autority. Jednání dítěte předchází kritice autoritativních osob, tím předchází pocitům viny, za což by ho odsuzovalo vlastní svědomí.

3. stadium; postkonvenční úroveň. Rozhodování o tom, co je správné a co ne, je vybudováno na principech, které jedinec přijímá za své a o kterých předpokládá, že se na nich mohou dohodnout všichni lidé.

V. morálka jako forma společenské smlouvy. Dítě se chová ve shodě se společenskými normami, aby si udrželo uznání druhých.