Sikora - bakalářská práce

Jde-li o vliv rodičů na sebehodnocení dítěte, posuzujeme účinky dvou mechanismů. Prvním z mechanismů je zrcadlová teorie, kde rodiče především dítěti ukazují, jak si ho váží, čímž mu jako v zrcadle ukazují jeho vlastní hodnotu. Druhým mechanismem je teorie modelu, což na rodiče pohlíží jako na vzory chování, podle nichž dítě modeluje samo sebe. Dítě si vytváří své vlastní sebehodnocení na základě sebevědomí rodiče, které může být reálné, nadhodnoceného nebo příliš nízké. (Langmeier, 1998)

Jak již bylo výše zmiňováno, dítě ve školním věku však současně vždy zejména hodnotí samo sebe podle nějaké specifické vztahové (referenční) skupiny, a tím si přisuzuje určité schopnosti a osobní vlastnosti vzhledem postavení sebe v rámci této skupiny. V dětské skupině se vytváří trvalejší přátelství založena na osobních vlastnostech teprve kolem 10 let. (Langmeier, 1998)

Vliv na vývoj sebehodnocení dítěte má jistě i učitel. Sebevědomí žáka by měl průběžně vhodně podporovat, nikoliv činit opak. (Langmeier, 1998)

Jakožto aktivní bytost v aktivním sociálním prostředí je dítě socializováno nejen zvnějška (rodiči, vrstevníky, učiteli), avšak ve velké míře také samo zevnitř, kde se tedy jedná o sebesocializaci. Sebesocializace je možné hledisko na socializační proces nevylučující socializační vliv důležitých osob v prostředí dítěte (posilováním chování přiměřeného sociální roli, zrcadlením nebo napodobováním modelu), avšak tento socializační vliv doplňuje. Zároveň se ale klade důraz na vnitřní procesy, jak dítě z prostředí přijímá a hodnotí nabyté informace. Dítě si samo o sobě vytváří nějakou teorii, jež se poté stává základem pojetí jeho vlastní identity. Dané pojetí poté ovlivňuje také jeho chování, pohled druhých na něj a zpětně jeho vlastní sebehodnocení. (Langmeier, 1998)

Na konci předchozí kapitoly je zmiňována sexuální role jakožto chování, které je od dítěte vzhledem k jeho pohlaví druhými osobami očekáváno a jež pak přejímá za své. Zde je ještě potřeba z vnitřního pohledu dítěte zmínit také jeho sexuální identitu (mužskou, ženskou). Dítě teprve kolem 11 let obecně (abstraktně) chápe genitály jako dominantní znak odlišení chlapců a dívek. (Langmeier 1998; M. Rutter 1980, in Langmeier 1998)

Činnosti dětí v prepubescenci

Nejdůležitější činností pro poznání světa věcí a zapojení se do společnosti lidí je již vedle hry, na rozdíl od předchozího období, i opravdová práce. Rychle rostoucí schopnost práce je jednou z charakteristik zralosti dítěte vůbec, a to již od počátku školní docházky. (Langmeier, 1998)

Ve školním věku je však také pro zdravý vývoj osobnosti dítěte nezbytná i hra. Projevy hry školáka se stávají stále složitější a propracovanější. Nyní se v ní také všeobecně začala projevovat snaha přiblížit se reálnosti. Mezi oblíbenými hrami kromě jednoduchých her založených na náhodě (např. házení kostkou) se nyní dítě učí také hrát dámu, šachy apod. (Langmeier, 1998)