Sikora - bakalářská práce

Typické proměny pro toto období byly vysvětlovány různou formou na základě teorie, z které autor vycházel.

Sigmund Freud pojmenoval toto období jako genitální stádium. Podle jeho názoru jde o oživení sexuálního pudu, kdy objekt potenciálního uspokojení sexuálních potřeb již není člen rodiny. Jistá změna je patrná i v povaze takových souvislostí, že se dospívající jedinec stává méně egocentrický, o vlastní uspokojení usiluje již méně, neboť se ve vztahu snaží již i něco poskytovat. (Vágnerová, 2000)

Anna Freudová (1946, in Vágnerová 2000) pokládala dospívání za významnější než její otec kladoucí důraz na rané dětství. Podle jejího mínění je dospívání příznačné růstem pudových tendencí a následným narušením rovnováhy (tj. rovnováhy mezi id a egem). Během toho se objevují dva obranné mechanismy pomáhající problémy dospívajícího kompenzovat (vyrovnávat). Jsou jimi intelektualizace a asketismus. Intelektualizace přetváří sexuální puzení na úroveň energie vedoucí k intelektuální aktivitě, což zapříčiňuje zájem o různé teorie, umění a filozofické otázky či bezmezné debaty na jakákoliv témata. Askeze představuje nadměrnou sebekontrolu a potlačení pudových sklonů bez náhrady něčím jiným. V dospívání se lze setkat s oběma mechanismy, přičemž v tomto období fungují i další.

Podle Eriksona (1994) je pro dospívání typické hledání vlastní identity, bojem s nejistotou a pochybnostmi o sobě samém či o své pozici ve společnosti apod. Erikson klade důraz na osamostatnění od rodiny, avšak na rozdíl od Freuda vyzdvihuje psychosociální hledisko. Sexuální stránka je sice také významnou součástí identity dospívajícího, není však pouze jedinou složkou.

V 15 letech bývá podstatným sociálním mezníkem ukončení povinné školní docházky a volba dalšího profesního směřování. Také tato změna se dá chápat jako emancipace, tedy odpoutání z vazby na povinnou roli žáka základní školy. Během této doby může dospívající alespoň do určité míry spolurozhodovat o své profesi.

Veškeré změny postupně vedou ke ztrátě starých jistot a k potřebě nové stabilizace v nových podmínkách. K dosažení vyššího vývojového stupně je potřeba zmenšit závislost na rodině, byť se tím snižuje i pocit jistoty. Odpoutání však umožňuje a podporuje rozvoj kompetencí, jejichž potvrzení slouží pubescentovi i jako obrana proti nejistotě. S tím také úzce souvisí potřeba přijatelné pozice ve světě. Toto pojetí navíc zahrnuje i oblast výkonu a sociální uznání. K úkolům puberty patří také dosažení nové přijatelné pozice, a tím potvrzení určité jistoty.

Obecně je k vývoji potřeba nějaký impulz vedoucí ke změně, ta však obvykle subjektivně představuje ztrátu jistoty. Tím se zvyšuje potřeba orientace v nové situaci, což způsobuje zátěž, jež by mohla být možností rozvoje, pokud jedinec situaci zvládne dostatečně. V opačném případě dojde k podnícení různých obranných reakcí, což v důsledku může způsobit stagnaci vývoje nebo dokonce vznik patologického stavu. (Vágnerová, 2000)