Sikora - bakalářská práce

V podobné míře dospívající také navazuje vztahy k vrstevníkům, které jsou zpravidla nové a diferencovanější (rozrůzněnější). Tyto vztahy mu nyní poskytují jistotu a také ho připravují na trvalé emoční vztahy v dospělosti. Rozšiřování vztahů je popisováno po jistých po sobě následujících stupních, jež u všech dospívajících nenastupují stejným způsobem, přesto však vyjadřují obecný trend.

I. skupinová izosexuální fáze. U dětí nejprve převažuje tendence utvářet skupiny složené z jedinců stejného pohlaví, které nyní bývají stabilnější a výrazněji organizované.

II. individuální izosexuální fáze. Ve vlastní pubertě obvykle přichází potřeba intimního párového přátelství, kterou již kontakt ve skupině nenaplňuje.

III. přechodná etapa. V období puberty se také začíná projevovat zájem o druhé pohlaví, který je zpočátku nejistý a nesmělý.

IV. heterosexuální fáze polygamní. Skutečné vztahy mezi chlapci a dívkami se sice mohou objevit i dříve, zpravidla však nastávají na přelomu pubescence a adolescence. Takové vztahy zpočátku bývají obvykle nestálé, mohou je však někteří prožívat velmi silně jako první lásky.

V. etapa zamilovanosti. Vztah jedince k opačnému pohlaví se obvykle ustavuje mnohem později a může se vyvinout až v hlubokou známost, v opravdové porozumění a v oddanost vybudovanou na shodných nebo doplňujících se rysech osobnosti. (Langmeier, 1998)

V období dospívání dochází především také k diferenciaci (rozrůzňování) sexuality s rychlým nárůstem frekvence sexuálních aktivit. Bezpochyby je sexuální pud závislý na fyziologických procesech a náhlých změnách hormonální činnosti, způsoby sexuálního chování jsou však významně pozměňovány výchovnými podmínkami a zejména současnými kulturními normami. Po objevení prvních sekundárních pohlavních znaků nejprve mnohé děti často začínají intenzivně masturbovat (provozovat autoerotické praktiky), což většinou probíhá individuálně, v soukromí, přičemž jedinec opačného pohlaví pro ně běžně nic neznamená. Takovéto sexuální praktiky bývají obvykle předzkoušením pozdějších heterosexuálních zájmů. Většina dospívajících dosahuje prvních zkušeností s heterosexuálními styky mezi 14. – 15. rokem, a to nejčastěji přesně ve sledu, jenž Schofield (1969, in Langmeier, 1998) uvádí následovně: jednoduchý polibek – polibek s větší aktivitou jazyka – dotýkání prsů dívky přes oděv – podobné dotýkání (petting) pod oděvem – manuální geniální kontakt s výsadní aktivitou chlapce – podobný genitální petting s aktivní spoluúčastí dívky – koitus (pohlavní styk). Mezi jednotlivými stupni však obvykle bývá značně dlouhý časový odstup (1 rok i více let). Velice významná je zde úloha rozumné sexuální výchovy, která by především zdůrazňovala odpovědnost za sebe i za druhého v jakýchkoliv mezilidských vztazích. „Heterosexuální vztahy by měli dospívající pochopit jako vzájemné dávání a přijímání, při němž partner není jen předmětem vlastního uspokojení, ale spíše je položen důraz na hluboký a odpovědně založený emoční vztah.“ (Langmeier, 1998, s. 154)
V novějších sexuologických výzkumech, jež poslední dva byly prováděné v roce 2003 a roce 2008 PhDr. Petrem Weissem a doc. MUDr. Jaroslavem Zvěřinou, nedošlo k podstatným změnám. První sexuální aktivity probíhají kolem 15. roku věku.