ZÁPISKY

• Aktivita našeho těla prudce stoupá po 6. hodině ranní, vrcholu dosahuje mezi 9. – 11. hodinou. Po 13. hodině naše tělo upadá do útlumu; nejhlubší útlum je asi mezi 13.30 až 14.30, načež začíná opět vzestup aktivity. Maximum této odpolední aktivity je mezi 15. – 18. hodinou. Asi od 19. hodiny pak aktivita našeho těla postupně klesá a organismus postupně mezi 18. – 22. hodinou (podle věku) přechází do spánku.

• Z uvedeného grafu vyplývá i využití znalostí o biorytmech pro strukturu výuky a pro strukturu konkrétní vyučovací hodiny

• Nejvyšší vrchol výkonnosti je situován do 2. a 3. vyučovací hodiny (do rozvrhu zařadit předměty vyžadující soustředění a vysoký stupeň abstrakce: matematiku, fyziku, český jazyk)

• V hodinách 1. – 4. je výkonnost žáků průměrná, vhodná pro předměty středně obtížné: biologii, chemii, zeměpis, dějepis

• Ke konci dopolední výuky zařadit tzv. relaxační předměty: tělesnou, výtvarnou nebo hudební výchovu

• Vyučování v 6. hodině je prakticky neefektivní, neměla by být v rozvrhu vůbec uvedena jako hodina vyučovací

• Odpolední výuka by se měla zahajovat nejdříve v 15 hodin, netrvat déle než dvě hodiny

• Domácí příprava mladších žáků by měla končit nejpozději v 19 hodin večer.

• Struktura konkrétní vyučovací hodiny vychází z délky tzv. soustředěné pozornosti. Mezi délkou doby soustředěné pozornosti a věkem žáka existuje přímý vztah:

1. ročník ZŠ asi 8 minut

2. – 3. ročník ZŠ 10 – 15 minut

4. – 5. ročník ZŠ 15 - 20 minut

6. – 7. ročník ZŠ 20 – 25 minut

8. – 9. ročník ZŠ 25 – 30 minut

Střední školy 30 – 35 minut

Vysoké školy 40 – 45 minut

Pro žáka 5. ročníku ZŠ je optimální struktura vyučovací hodiny v grafu výše. Nejdůležitější pro pedagogickou praxi je druhá fáze hodiny, kdy je žák nejvíce soustředěn. Tato fáze je nejvýhodnější pro výklad nové látky, její délka je přímo závislá na věku žáka.

• Pro regeneraci organismu je důležitá přestávka. Ukázalo se, že po 45-minutové vyučovací hodině je 5-minutová přestávka příliš krátká, a tedy nedostačující. Délka přestávky by měla být 10 minut.

• Prvních pět minut trvání přestávky je využito pro obnovu sil žáka, dalších pět k přeladění na následující výuku a upevnění regenerovaných sil. Pětiminutový odpočinek nestačí k uspokojení základních biologických potřeb žáků, jejich pozornost běh následující vyučovací hodiny velmi rychle poklesne. Pro pedagoga platí obdobní zjištění.

• Několik údajů k týdenním biologickým rytmům:

  • Jsou to rytmy uměle navozené – náš organismus si je vypěstoval v průběhu času, kdy se dlouhodobě a pravidelně střídaly fáze pěti dnů pracovních a dvou dnů relaxačních.

  • Protože jsme na tento rytmus své tělo naučili, začne podle něj časem tzv. cyklovat, tj. chová se rytmicky. Ale i v průběhu tohoto uměle navozeného cyklu lze pozorovat pravidelné kolísání naší výkonnosti a aktivity:

  • Pondělí: je den, kdy se organismus žáka postupně aktivizuje, počáteční dvě vyučovací hodiny jsou méně efektivní – nezařazujeme do nich těžší předměty, novou či komplikovanou látku

  • Úterý: je den s nejvyšší týdenní aktivitou. Lze sem zařadit obtížnější předměty, ev. I odpolední výuku, je výhodné jej využít k opakování a zkoušení

  • Středa: je den poměrně aktivní. Není však vhodný pro zařazování odpolední výuky, neboť následující den – ve čtvrtek již aktivita organismu výrazně klesá

  • Čtvrtek: je den průměrný, pokud žáky nepřetížíme ve středu

  • Pátek: mírné zvýšení aktivity žáka. Částečně působí i psychika – před žákem je vidina volného víkendu.

  • Sobota a neděle: jsou dny zvláštní. Pro přípravu žáků, ale i pedagogů na výuku příštího týdne je důležité následující: sobota dopoledne je jedině vhodná pro učení a k přípravě na výuku, neboť aktivita našeho těla v sobotu dopoledne mírně stoupá. Od hodin, kdy začíná odpolední útlum, však aktivita našeho organismu stále klesá, a to až do nedělního večera.