Psychologie - rozšířenější varianta

Motivace zkoumá pohnutky jednání člověka. Může být vzbuzována vnitřními podněty tj. potřebami nebo vnějšími podněty tj. úvaha o tom, zda mám dost peněz atd. Motivací lidského chování rozumíme souhrn činitelů, který jedince podněcuje, aktivizuje k určité činnosti, nebo naopak jeho aktivitu tlumí. Motivy určují nejen směr lidského jednání, ale i jeho intenzitu a průběh.

Lidské jednání probíhá určitým způsobem, s určitou intenzitou a směřuje k dosažení určitého cíle určuje motivaci. Cíle chování jsou určovány motivy, tj. psychologickými důvody jedince. Proto může být téhož cíle v různých situacích dosahováno různými způsoby (např. hladovějící člověk si v různých situacích opatřuje jídlo různým způsobem)

Motivace - patří k nejdůležitějším činitelům učení a má za úkol energetizovat a řídit průběh procesu učení. Motivace rozdělujeme zpravidla na vnitřní motivační dispozice - potřeby a na vnější motivační popudy - incentivy. Z jejich vzájemné interakce vzniká pohnutka lidského jednání. Pro motivaci k učení má význam minulá zkušenost žáků s učením, na níž se formuje jeho aspirační úroveň - tedy stanovení nových cílů na základě minulých úspěchů či neúspěchů v dané činnosti. Velmi důležitou motivační kategorií ve vztahu k učení jsou zájmy. Učitel musí být dobře informován o zájmech svých žáků. Musí je umět vzbuzovat a využívat jich ve výuce. Do motivace patří také problematika odměn a trestů - účinější je motivace pozitivní.

Motivy a jejich klasifikace - Motiv je dispozice. Motiv je činitel, který zvyšuje intenzitu výkonu. Zásobuje subjekt dostatečným množstvím energie potřebné pro výkon. Je to tedy energizační činitel. Současně je však i činitel, který určuje směr a obsah jednání a chování, tzn., že je i regulační činitel.

Klasifikace: primární (biologic. a fyziolog. např. hlad, žízeň, bolest), sekundární (motivy kulturní a sociální)

Základními motivy jsou potřeby (fyziologické, bezpečí, sounáležitosti a lásky uznání, seberealizace). Dalším činitelem je pud (vrozená hnací síla k určité činnosti) a instinkt. Motivy formující se během života člověka také aktivizují, jsou to především: zájmy, zvyky (silné motivy u starších lidí), přání (životní cíle, plány, ambice). S potřebou seberealizace velmi úzce souvisí i aspirace neboli též ambice (systém plánů krát. i dlouhodobých, životní plány, životní sty, způsob života). Dále sem patří návyky, hodnoty a postoje, city a citové vztahy.

Motivační struktura člověka se vyvíjí. Dlouhodobé neuspokojování potřeb může vést ke strádání a může dojít k závažnému poškození.

Lidskou motivaci lze vyjádřit také v temínech cílů, které si člověk vytyčuje a usiluje o jejich dasažení, popřípadě takových cílů, které nepřijímá, nevěří, že by jich mohl dosáhnout, neboť jsou cíle pro něho přímo nepřijetelné. Další hledisko rozlišuje cílé blízké, střední a dlouhodobé.Třetím hlediskem je rozlišování cílů podle významu pro jedince, skupinu a společnost.Rozvíjení cílů a motivů je důležitým momentem ve vývoji osobnosti. Motivační rozdíly jsou také v aktivačním, energizujícímu aspektu motivace (někdo je celkové silně motivovaný) a často se zahrnuje do temperamentu.