Psychologie - rozšířenější varianta

Ideály: představy něčeho dokonalého, v psychologii dáno normami chování.

Vůle - je vrcholem seberegulace osobnosti člověka. Osobnost člověka charakterizují tzv. volní vlastnosti (rozhodnost, vytrvalost, houževnatost, sebeovládání). Obecně vyjadřují schopnost sebekontroly, která se projevuje nejen v potlačování nežádoucích tendencí, ale i v úsilí při překonávání překážek, při dosahování časově vzdálených cílů i při jejich vytyčování. To co se nazývá sebekontrola, je komplex volních vlastností, který je též souborně nazýván vůlí.

Vůle a volní vlastnosti jsou vedle temp. a char. další složkou ovlivňující naše chov. a prožívání. Podílejí se na té činnosti osobnosti, která směřuje k dosahování vytýčených cílů a k překonávání překážek a projevují se v cílevědomém a záměrném sebeovládání. Volní akt se skládá zpravidla ze třech fází :

příprava volního jednání, jeho motivace

fáze rozhodování charakterizovaná výběrem cíle a stanovením plánu činnosti. Zde se odehrává tzv. boj motivů

rozhodnutí a uskutečnění tohoto rozhodnutí, tedy dosažení cíle

V případě boje motivů dochází často ke konfliktu, kdy subjekt musí rozhodovat mezi různými cíli :

konflikt mezi dvěma pozitivními cíli (přitažlivost x přitažlivost) - mám jít do kina nebo divadla

konflikt mezi dvěma negativními cíli - zaplatit pokutu nebo jít do vězení

konflikt spočívající v současné přitažlivosti a odpudivosti cíle - pořídit si drahé auto a současně se bát, že mi ho někdo ukradne

Morálka: Soubor principů posuzovaných z hlediska dobra a zla. Tyto principy řídí chování a jednání lidí dané společnosti. Mravní kodex lze chápat jako vnitřní víru, přesvědčení nebo vnější principy vyžadované společností.

Mravy jsou konkrétním projevem morálky.

mravní jednání → chování, zvyky jednotlivců i skupin = objektivní stránka mravních jevů

mravní vědomí → cítění a přesvědčení = subjektivní stránka mravních jevů

mravní cíle→ ideje, kodexy mravních hodnot a norem = teoretická stránka mravních jevů

Pro konvenční morálku, jak je zřejmé již z pojmenování, je určující dodržování konvencí, tzn. že klíčové je zde přizpůsobení se většinovým hodnotám a představám. Morální je to, co se líbí ostatním a s čím souhlasí představitelé autority.

Nejvýše stojí postkonvenční morální usuzování. Zakládá se na principech a hodnotách, které jsou platné nezávisle na autoritách (skupinách i jednotlivcích), jež tyto principy zastupují. Jde o respektování všeobecných individuálních práv; rozhodování je založeno na abstraktních etických principech a respektuje lidskou rovnost a důstojnost.

11. Frustrace, frustrační tolerance. Pojem psychická deprivace. Stres. Náročné životní situace. Syndrom emočního vyhoření.

Náročné životní situace: