Psychologie - rozšířenější varianta

∼ zvládání zaměřené na zlepšení emoční bilance, tj. na zmírnění negativních prožitků; jde o jakýsi symptomatický způsob reagování, který neřeší základní problém, ale může dočasně pomoci

- pokud coping není dostatečně účinný, mohou se objevit různé chorobné příznaky; př. vysoký krevní tlak, žaludeční a dvanáctníkové vředy, zhoršení cukrovky, apod.

♥ DEPRIVACE:

- stav, kdy některá z objektivně významných potřeb, biologických i psychických, není uspokojována v dostatečné míře, přiměřeným způsobem a po dostatečně dlouhou dobu

- nejzávažnější zátěžový vliv

- může nepříznivě ovlivnit psychiku jedince, ale i jeho psychický vývoj, může způsobit nerovnoměrný rozvoj některých složek osobnosti či vznik specifických psychických odchylek

- její patogenní význam je závislí na období, ve kterém k ní došlo

- ve vztahu k základním psychickým potřebám lze mluvit o období zvýšené citlivosti k určitému typu deprivace

Druhy deprivace:

⇒ biologická deprivace- nedostatek jídla, spánku, apod.; ohrožuje přímo tělesné i duševní zdraví jedince, může mít za následek závažné poškození až smrt jedince

⇒ senzorická deprivace- strádání v oblasti stimulace, chybí žádoucí množství a variabilita smyslových podnětů; trpí jí lidé se smyslovým postižením

⇒ kognitivní deprivace- výchovné a výukové zanedbávání, tedy deprivace v oblasti učení; jedinec se pak nemůže rozvíjet požadovaným způsobem, může se pak dokonce jevit jako mentálně postižený

⇒ citová deprivace- když dítěti chybí spolehlivý a stabilní vztah s matkou (resp. náhradní mateřskou osobou); ovlivňuje celkový vývoj osobnosti a jeho chování k lidem v dospělosti; závažná forma deprivace

⇒ sociální deprivace- omezení přiměřených mezilidských kontaktů, při dlouhodobém upoutání na lůžko v důsledku choroby či postižení

Mechanismy psychické adaptace na zátěžové situace:

- obrany, jež člověk používá, vychází z jeho minulých zkušeností; jestliže přinášely alespoň nějaký pozitivní efekt, zafixují se a člověk má tendenci je opakovat- stanou se základem jeho obranné strategie, která má trvalejší charakter

- způsob reakce ovlivňuje třeba temperament či inteligence, projeví se zde i sociokulturní zkušenost (každá společnost jisté obranné strategie preferuje a jiné potlačuje)

- jejich cílem je obnovení, resp. uchování psychické pohody a rovnováhy

- vychází ze dvou fylogeneticky velmi starých mechanismů, kterými jsou únik a útok

♥ ÚTOK:

- aktivní obrana

- obecná tendence s ohrožující a nepřijatelnou situací bojovat

- člověk útočí buď na předpokládaný zdroj ohrožení či na náhradní objekt

- agrese může být obrácena i vůči sobě samému, ať už verbální sebeobviňování či suicidální tendence v krajním případě