Psychologie - rozšířenější varianta

Na proměnách vztahu k sobě a k aktivitám následujícím se podílejí prožitky úspěchu a neúspěchu v předchozích aktivitách.

Z hlediska pedagoga je důležitý především fakt, že utváření aspirací je pouze na jedné straně projevem sebehodnocení osobnosti, na druhé straně může být sociální situace, v níž se aspirace utváří, terénem pro pozitivní ovlivňování vztahu žáka k sobě. Předpokladem je ovšem podpůrné klima skupiny a citlivé vedení k sebepoznání (sebereflexi žáka) a jeho seberozvoji.

Charakter - představuje souhrn těch vlastností osobnosti, jež se projevují v společensko-mravní stránce chování a jednání člověka. Musíme rozlišovat dvojí užívání pojmu charakter v psychologii :

v čistě psychologickém smyslu vyjadřuje „individuální zvláštnosti člověka“

ve smyslu „morálního charakteru“ vyjadřuje pohotovost člověka jednat podle určitých etických principů

V charakteru se projevují hodnoty jedince, které vyjadřují jeho vztah k lidem a spol., k práci a vztah k sobě samému. Char. je největším regulátorem lidského jednání a jeho vyhraněnost, pevnost a uvědomělost je výrazem vyzrálé osobnosti. Formuje se pod vlivem spol. vztahů a praktické činnosti a zejména působením výchovy a sebevýchovy. Jako příklad char. vlastností uvedeme např. obětavost, snášenlivost, sobeckost, pečlivost, lenost, neupřímnost.

Vývoj charakteru - typ charakteru období vývoje

amorální kojenecký = výrazný egoismus s nedostatkem vnitřních zábran, nedostatek ohledů na druhé,

prospěšný rané dětství = formální ohled na mínění ostatních, jako správné cháp jen to, co odpovídá pravidlům, impulzivní jednání, nemá vytvořeny abstraktní principy cti a odpovědnosti, atd.

onformní pozdější dětství = dtto jako prospěšný, ale bez impulzivity, více vnitřní kontroly, méně egoismu, chování se uvolňuje

iracionálně vědomý adolescence a dospělost = představuje obraz charakteru osob, které přijali za své vzorce chování svých rodičů, ať už se jedná o vzorce dobré či špatné

iracionálně altruistický adolescence a dospělost.= nejvyšší úroveň morál. vývoje, jedná s ohledem na danou situaci a možné důsledky pro jiné, zvažuje hledisko soc. dopadu svého jednání

Charakter člověka se formuje pod vlivem společenských vztahů a zejména působením výchovy a sebevýchovy. Charakter označujeme jako povahu.

Charakterové vlastnosti osobnosti :

Vztah k : Vlastnost práci, činnosti Pracovitost, lenost, svědomitost, pečlivost, vytrvalost věcem (majetku) Šetrnost, hrabivost, ochrana, ničení, pořádek, ohleduplné zacházení přírodě Cestovatelství, sběratelství, estetické prožívání jednotlivým lidem Uctivost, věrnost, citlivost, zbabělost, vulgárnost společenským skupinám Kolektivismus, spolupráce, odmítání, pohrdání, individualismus státnímu zřízení Vlastenectví, obětavost, statečnost, záškodnictví, loyalita právním normám Neukázněnost, pořádkumilovnost, přestupky, zločinnost morálce Poctivost,svědomitost,zásadovost,pevnost,nesmlouvavost,amorálnost světovému názoru Ideovost, víra, fanatičnost, oddanost, cílevědomost vědění, vědám Všestrannost, odbornost, hloubavost, systematičnost umění Smysl pro krásu, smysl a formu; povrchnost, lidovost sobě samému Lhostejnost, nadutost, skromnost, náročnost, sebeláska, ctižádost