Psychologie - rozšířenější varianta

- s agresivním typem obrany souvisí i sklon ke zvýšené až nadměrné aktivitě (př. osamělý frustrovaný jedinec usilovně hledá partnera, avšak jeho způsoby spíše odrazují)

♥ ÚNIK:

- ze zátěžové situace jedinec uniká buď změnou postoje k takové situaci, hledáním podpory či rezignací na uspokojení

- únik může být i faktický (př. odchod od rodiny)

• popření- člověk přijímá jen takové informace, jež pro něj nejsou ohrožující (př. popírání závažnosti onemocnění, omezení vyplývající z choroby nepřijímá)

• potlačení a vytěsnění- tendence zbavit se pocitů, pohnutek a myšlenek, jež jsou nepříjemné a nepřijatelné; vytěsněné, nepřijaté obsahy vědomí se projevují i nadále v zastřené, pozměněné podobě, v níž nevyvolávají tak intenzivní pocit napětí či ohrožení

• fantazie- může plnit funkci obrany; nahrazuje nesnesitelné zážitky zážitky jinými, ač nereálnými (pseudologia phantastica, bájivá lhavost- vymýšlení příběhu, které kompenzují problémy a člověk v nich má atraktivní roli, je statečný, oblíbený, atp.)

• racionalizace- zdánlivě logické přehodnocení situace (př. „piju, protože mi žena nerozumí“, „kradu, protože nemůžu najít práci a musím něco jíst“)

Obranou může být i změna postoje, resp. z něho vyplývajícího chování:

• regrese- únik na vývojově nižší úroveň chování, obyčejně vyjadřuje větší potřebu závislosti na podpoře okolí; může přinést aktuální úlevu a pomoci dočasnému vyrovnání se situací; pokud by se zafixovala jako trvalejší postoj, mohla by mít problematické důsledky jak v oblasti sociálních reakcí, tak pro osobnost jedince (př. při těžké somatické chorobě, pacient touží být ochraňován a upíná se na nějakou autoritu, třeba na lékaře a stává se závislým)

• identifikace- pokus o posílení vlastní hodnoty ztotožněním s někým, koho lze obdivovat; jedinec si připisuje žádoucí vlastnosti a úspěchy takové osoby či skupiny; posiluje pocit sebevědomí, snižuje pocit nejistoty a méněcennosti; důsledky mohou být sociálně nežádoucí (př. skinheads)

• substituce- hledání náhradního cíle, náhrada jednoho nedosažitelného uspokojení jiným, jež se jeví jako dostupné; neodejde pocit frustrace, ale sníží se intenzita zklamání (př. dospívající a jeho potřeba někam patřit, když mu to neumožní rodina, hledá nějakou náhradu, partu nebo jiný příklad: člověk hromadí peníze, aby kompenzoval svou vztahovou neúspěšnost)

• rezignace- uspokojení je považováno za nedosažitelné, tudíž se jedinec vzdá; vyjadřuje bezmocnost, pasivitu, apatii, odmítá jakékoliv řešení situace; efekt je v tom, že člověk nic neočekává, nemůže být tedy zklamán (př. při trvalém postižení, nebo oběti trestných činů, jež se distancují od společnosti); tento postoj vyjadřuje jak nevyrovnanost se situací, tak únavu a vyčerpanost