Psychologie - starší varianta 2010

OSOBNÍ ÚROVEŃ HODNOTÍCÍ STUPNICE– tendence hodnotit jednotlivce v průměru buď kladněji nebo záporněji

ROZPĚTÍ HODNOTÍCÍ STUPNICE - někteří lidé dělí ostatní jen na lidi dobré a zlé, jiní mají mnohem detailnější a širokou škálu svého posuzování a hodnocení

CHYBA CENTRÁLNÍ TENDENCE – při větším množství hledisek hodnocení v krátkém časovém rozmezí se u posuzovatelů snižuje rozlišovací schopnost, což vede k nadměrnému používání středních, průměrných hodnot při hodnocení, vyhýbání se krajním jak kladným, tak záporným hodnotám

LOGICKÁ CHYBA – tendence spojovat různá kritéria podle vlastní laické logiky či „soukromé teorie“: z úrovně jedné vlastnosti se laicky usuzuje na úroveň druhé vlastnosti, ačkoliv proto nejsou objektivní důvody. Např. velcí a statní muži jsou odvážní, nebojácní, obézní lidé jsou motoricky neobratní.

STEREOTYPIZACE - iracionálně založené posuzování jedinců nebo celých skupin

autostereotypy – představa jedince nebo soc. skupiny sami o sobě, např. co si myslí Češi o sobě

heterostereotypy – představa jedince nebo soc. skupiny o někom jiném, např. co si myslí Češi o Němcích, často se jedná o předsudky o národních minoritách např. Češi o Romech, nebo o určité třídě např. „měšťák“, „venkovan“

PŘEDSUDKY – nezdůvodněné (nepodložené), ale poměrně pevné postoje, často souvisí s diskriminací

24. Sociální komunikace. Komunikační obsahy. Druhy komunikace. Možnosti kultivace komunikačních dovedností. Způsoby analýzy komunikace.

Sociální komunikace

- sdělování a přijímání informací v sociálním styku

- souvisí se sociální interakcí.

- je vzájemná výměna názorů mezi lidmi, která se děje prostřednictvím jazyka

- je symbolickým výrazem interakce a slouží ke třem účelům:

• naznačovat fakta,

• vyjadřovat stav mluvčího a

• měnit stav posluchače.

Základním znakem soc. komunikace je její zprostředkovanost.

Složky procesu komunikace

1. komunikátor – osoba, z níž určité sdělení vychází

2. komunikant – osoba, která určité sdělení přijímá

3. komuniké – obsah sdělení

4. komunikační kanál – způsob, jak je komuniké předáváno

5. psychický účinek přijatého komuniké

Druhy komunikace

neadekvátní způsoby komunikace:

• destruktivní – rozložit východiska toho druhého, snaha podlomit pozici, o destrukci

• autoritářská – jeden chce vnucovat své názory tomu druhému

• disjunktivní – zlehčování, povrchní chování, ironie, …

• rezistentní – je projevem nedůvěry, odmítání partnera, příjemce – pasivní, bez odezvy

• pseudokomunikace – nevyjadřuje vztah mezi jedinci, vyvolána spíše sociálním tlakem, výtahová komunikace

podle J.R.Searla:

• asertivní – smysl: přesvědčit o pravdivosti, platnosti sdělovaného obsahu

• direktivní – slouží k aktivizaci partnera, má ho iniciovat k akce, jednání

• příslibová – příslib, závaznost k dalšímu jednání

• expresivní vyjadřuje prožívání komunikace

• deklarativní – vypovídá o shodě mezi obsahem sdělování a realitou