Psychologie - starší varianta 2010

Uzavřené klima školy – opak předchozího. Převládá vzájemná nedůvěra, učitelé nemají chuť se angažovat v pedagogické práci, jsou až apatičtí a lhostejní k výsledkům svého pedagogického snažení. Ředitel je neosobní, nejeví pochopení pro své podřízené, školu řídí formálně a byrokraticky, nedovede ocenit kvalitní práci.

Metody měření klimatu školy

Pro zkoumání klimatu školy máme k dispozici několik metod:

- nestandardizované pozorování – nezúčastněný návštěvník školy prochází školu, seznamuje se s jejím prostředím, vybavením, pozoruje jednání žáků i učitelů. Na základě svých subjektivních hledisek, dojmů, si vytváří svou osobní představu o klimatu školy. Představa je ovlivněna dobou pobytu v dané škole. Takto získané postřehy spadají spíše do kategorie celkového dojmu o škole, je obtížné na nich stavět a cokoli závažného z nich vyvozovat.

- standardizované pozorování – nezúčastněný pozorovatel přichází do školy s cílem pozorovat předem definované aspekty dění ve škole. Bývá předem připraven. Má standardizované postupy pro pozorování, popis a analýzu, má definovaná kritéria hodnocení. Klima by měl posuzovat vnější, na škole nezávislý pozorovatel.

- zúčastněné pozorování – badatel dlouhodobě pobývá ve škole (měsíce, roky). Přestane být někým cizím. Jde o postup, který volí etnografové, když chtějí poznat život a zvyky domorodců. Jedna z možností zúčastněného pozorování je, že klima školy by měli posuzovat sami jeho aktéři, měli by vycházet ze svých pocitů, zážitků, zkušeností.

- rozhovor – se žáky, učiteli, vedením školy. Většinou se jedná o polostandardizovaný rozhovor, kde je část otázek předem stanovena, je fixní, další část otázek se improvizuje, pružně mění podle průběhu rozhovoru. Předností je, že můžeme adaptivně měnit směr rozhovoru, pohotově reagovat na zajímavé údaje. Nevýhodou je nutnost speciálního výcviku tazatele, velká časová náročnost metody.

- písemné získávání informací prostřednictvím dotazníků a posuzovacích škál – dotazník vyplňují žáci, učitelé, pracovníci vedení školy, někdy i rodiče. Můžeme získat údaje od relativně velkého počtu škol, žáků, učitelů. Mezi nevýhody patří náročnost na přípravu kvalitního dotazníku, nemožnost dozvědět se o problému více než nabízí znění písemných odpovědí. Výhoda metody je vtom, že umožňuje z množství škol vytřídit ty, jimž by stálo za to se z určitých důvodů věnovat detailněji.

23. Sociální poznávání. Zákonitosti percepčních dějů. Charakteristika kultivované sociální percepce. Percepční stereotypy. Možnosti kultivace percepčních dovedností.

SOCIÁLNÍ POZNÁVÁNÍ

Člověk nevnímá jen prostředí, předměty, ale také ostatní lidi. Poznávání druhých ( SOCIÁLNÍ PERCEPCE ) je proces, v němž poznávající subjekt usuzuje z vnějších projevů druhého na jeho vnitřní psychické charakteristiky, aby mohl lépe reagovat ve vzájemném vztahu. Zahrnuje naše sociální vnímání, ale i hodnocení toho, co pozorujeme.Naše představa o druhých lidech vytvořená na základě vnímání, pozorování, uvažování (a třeba i fantazie), jednoznačně určuje naše chování ve vztahu k nim. Pro vzájemný mezilidský vztah je důležitější, jak na sebe působíme a jak se vnímáme ("dojmologie"), než jací opravdu jsme. Jakýkoli člověk je pro nás doslova studnou informací, jež získáváme z jeho chování, z jeho projevů verbálních a ještě více nonverbálních. Sociální percepce - vnímání partnera nebo partnerů v sociálním styku, - zahrnuje nejen vidění druhého, ale i vidění sebe sama.