Psychologie - starší varianta 2010

Způsoby analýzy komunikace:

1. Obsahová analýza komunikace:

- obsahová analýza se snaží odpovědět na otázku, co vše vyjadřuje určité sdělování

- podstata této metody spočívá v tom, že je určité sdělování (jako proces), nebo sdělení (jako produkt komunikace) podrobeno systematickému rozboru

základní schéma obsahové analýzy komunikace:

1. přesné vymezení zkoumaných kategorií (např. jednotlivých myšlenek nebo znaků, které zastupují např. určité slovo..)

2. frekvenční analýza prvků (sledujeme, jak často se v komunikaci objevují ve vztahu k rozsahu textu nebo času; to, co je důležité, o tom se častěji mluví)

3. poměr mezi příznivými a nepříznivými atributy spojovaných s určitým prvkem (např. předpojatost, nadržování, odmítání, očekávání..)

4. suma asociací vztahující se např. k určitému znaku (asociace, metafory, parafráze..; vypovídá o intenzitě, síle prožitku vztahu, který symbol pro účastníky komunikace má)

- samostatným problémem obsahové analýzy je jejich výpověď o autorovi a jeho vztahu k recipientovi; zde jsou sledována další kritéria:

1. frekvence sebereprezentujících prvků – ego-skóre („já“), snaha překvapit, ohromit, dosáhnout ocenění od recipienta; patří sem i zdůrazňování vlastního postavení, ohánění se tituly a funkcemi…)

2. frekvence tendencí k podceňování …

3. frekvence manipulace – zneužití komunikace k dalším skrytým záměrům

4. členění, struktura textu (snaha uspořádat, upřesnit nebo naopak zahltit, šokovat..)

5. nasycení informacemi (kvalita a kvantita informací)

6. prezentace hlediska autora (vyjadřuje autor svůj pohled na dané téma nebo ne?)

7. míra interpretace (autor uplatňuje svůj subjektivní postoj, ale vydává ho za odborný a nestranný, maskuje ho za informace z jiných zdrojů)

8. způsob zacházení s přebíranými či prezentovanými myšlenkami jiných lidí (snaha vydávat je za vlastní, odmítání jiných názorů a shazování autora, překrucování…)

9. tendence k stylizaci (stylizování se do určité role – např. „poradce“, „vševěd“…)

Formální analýza komunikace:

- přináší výpověď o účastnících komunikace a umožňuje pochopit skutečný obsah komunikace – jak lidé komunikují, jaký čas věnují dialogu, jak se na něm podílejí,…

- formální charakteristiky komunikace:

1. objem komunikace – čas věnovaný komunikaci a jeho nasycení sdělováním

2. podíl partnerů na komunikaci

3. způsob předávání slova – hladké či problémové střídání; způsob iniciování partnera; překrývání = souběh nesetkávajících se monologů

4. průběh komunikace – sledujeme zda je komunikace kontinuitní, plynulá, zatuhlá..; zda se vyvíjí, prohlubuje nebo zůstává na povrchu

5. povaha interakce – je komunikace kooperativní nebo jde spíše o rivalitní střet?

25. Sociální chování. Sociální inteligence a sociální zralost. Sociální kompetence. Sociální rysy a postoje. Interakce. Interakční styl učitele. Náročné sociální situace. Sociální opora.