Psychologie - starší varianta 2010

Klasifikace postojů

• postoje k hodnotám materiálním

• postoje k hodnotám duchovním

• postoje k hodnotám sociálním

Vytváření postojů

• učením

• nápodobou

• ztotožnění s idejemi, normami

Předsudky - převzaté, tradicí udržované iracionální postoje, které se u jedince udržují jako stálé zdroje negativních afektů vůči menšinám, rasám apod.

Interakce

• vzájemný vztah lidí při společné činnosti.

• interakce předpokládá vzájemnost , vzájemnou stimulaci a vzájemné ovlivňování.

• interakce – jednosměrná

• obousměrná = meziosobní interakce

• interakce nesmí vést svou povahou k utváření závislosti, ani na činnosti, ani na partnerovi.

• interakční vlivy nesmí narušovat utváření autonomie (nezávislosti) a autenticity (původnosti) jedince.

Základní formy součinnosti:

• koexistence - jedinci směřují ke svým individuálním cílům nezávisle

• koordinace - vzájemné sladění podmínek individuálních činností směřujících k individuálním cílům

• kooperace - společná cesta ke společnému cíli

Základní formy interakce:

• rivalita (soupeření)- interakce typu "kdo z koho". Jde o interakci rizikovou. Vytváří konfliktogenní prostředí.

• soutěžení - cílem soutěže není "být první", ale "zvýšit výkon".

• reciprocita (vzájemnost) - příkladem je to, co obvykle označujeme jako přátelský vztah - vstřícnost, otevřenost, vzájemná podpora a uvědomování si smyslu společného vztahu.

• manipulace - způsob ovlivňování jiných lidí, při němž se tito lidé stávají prostředkem dosahování osobních cílů manipulátora

Interakční styl učitele

Typy sociální interakce mohou mít podobu jednosměrného nebo oboustranného působení subjektů.

Typičtější je jednosměrné působení subjektů, čímž se rozumí působení jednoho člověka na druhého

5 typů jednosměrného působení:

1) Potenciální pozorování. Pozorování druhého člověka, který ví, že je pozorován

(žáci pracují a učitel je sleduje). Potenciální pozorovatel působí jako podnět pro větší aktivitu

u činností již ovládaných a zautomatizovaných. Tlumivě působí u činností tvůrčích, které

vyžadují samostatné myšlení a soustředění se.

2) Koakce. Oba účastníci na něčem samostatně pracují a oba jsou potenciálními

pozorovateli toho druhého. Dochází k tzv. sociální facilitaci = sociálnímu usnadnění činnosti,

protože se zvyšuje motivovanost obou. U tvůrčích činností však dochází k nápodobě výtvorů,

k jejich uniformitě.

3) Interakce mistra s učedníkem. Roli zde hraje tzv. observační učení = učení

pozorováním. Účastník, který je v dané věci misterem je vzorem pro ještě nezkušeného, je

návodem jak pracovat. Nejde o prosté kopírování, ale o návod jak postupovat.

4) Interakce typu sociálního posilování. Posilování v psychologii je např. kladné

hodnocení žáka. Aby bylo účelné, tak musí být včasné, úměrné, důsledné pro všechny.