Psychologie - starší varianta 2010

Pro srovnání definice Pavla Říčana“

„Šikanování říkáme tomu, když jedno dítě nebo skupina dětí říká jinému dítěti ošklivé a nepříjemné věci, bije je, kope, vyhrožuje mu, zamyká je v místnosti a podobně. Tyto incidenty se mohou často opakovat a pro šikanované dítě je obtížné, aby se samo ubránilo. Jako šikanování mohou být označeny také opakované posměšky nebo ošklivé poznámky o rodině. Jako šikanování však obvykle neoznačujeme občasnou rvačku nebo hádku přibližně stejně fyzicky vybavených soupeřů.“ (Říčan, P., 1995, s.26)

Dělení podle D. Olweuse (ve Vágnerová, str. 285):

1. šikanování skryté (ostrakizace, která se projevuje pouze sociální izolací a vyloučením oběti ze skupiny vrstevníků)

2. šikanování zjevné – může mít podobu:

   • fyzického násilí a ponižování (strkání, bití, zavírání do popelnice,…oběť je škrcena, dušena, bodaná špendlíky,…apod.)

   • psychického ponižování a vydírání (nucení ke svlékání, posluze, nadávání, izolace,… kritika, výsměch neúspěchům, slabostem a handicapům, vyhrožování,…)

   • destruktivních aktivit zaměřených na majetek oběti (braní a ničení věcí, trhání sešitů, polívání věcí, …)

Další možné dělení:

• fyzická agrese,

• slovní agrese a zastrašování zbraněmi,

• násilné a manipulativní příkazy,

• krádeže, ničení a manipulace s věcmi

Stadia šikany

1.stadium: OSTRAKISMUS

2.stadium: fyzická agrese a přitvrzování manipulace

3.stadium: klíčový moment - vytvoření jádra

4.stadium: většina přijímá normy agresorů

5.stádium: dokonalá šikana

DELIKVENCE:

Definice delikvence mládeže: „Všechny typy jednání mládeže, jež porušují sociální normy chráněné právními předpisy včetně přestupků, ve stejném smyslu se užívá výraz delikventní chování mládeže“ (Matoušek, O. Mládež a delikvence. 2003, s. 315).

Původ slova:

Termín pochází z latinského delinques, což označuje „toho, který se dopustil přestupku“. Delikventní chování lze tedy považovat za relativně výstižný termín a jako mírné označení pro přestupky, provedené dětmi a dospívajícími.

Příčiny delikvence

sociální prostředí – rodina – rodinný model chování působí nedostatečně nebo nevhodně, emočně chladní rodiče, závislosti v rodině (alkoholismus), fyzické nebo psychické týrání, nízká nebo žádná stimulace dítěte, rozvod, neúplná rodina, deprivační zkušenost (potřeba smysluplného světa, potřeba životní jistoty založená na stabilním citovém vztahu, potřeba bezpečí, potřeba životní identity, potřeba životní perspektivy), rodiče jsou anomální osobnosti, partnerské neshody, pobyt jednoho z rodičů ve vězení, nízká vzdělanostní úroveň rodičů, úmrtí jednoho z rodičů, nezaměstnanost, nekompetentnost ve výchovné rodičovské roli

- škola – postavení dítěte v školním kolektivu, oslabená schopnost porozumět chování spolužáků v určitých sociálních situacích, nízká frustrační tolerance, děti s LMD, zanedbané děti, neschopnost kooperace, vzdělávací problémy v důsledku sociální zanedbanosti, nízká úroveň volního úsilí, vzdělávací problémy v důsledku nižších intelektuálních schopností, opakování třídy, přeřazení do zvláštní školy často v důsledku výchovných problémů, konflikty se spolužáky, konflikty s učiteli