Psychologie - starší varianta 2010
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
delta – opoziční role – kritika alfy, mnohdy by rád převzal její roli
omega – „outsider skupiny“, „černá ovce“, „obětní beránek“, vůči němu se vybíjí agrese skupiny, on je často šikanován a obviňován za případné problémy a nezdary skupiny.
Sociální role:
- komplex chování související s určitou pozicí nebo dělbou činností
- role se vždy doplňují, nabývají smysl právě až svou souvztažností (žák-učitel, rodič-dítě, …)
- role jsou vyjádřením toho, jak je definován vztah mezi lidmi v určité situaci
- společenské normy vyjadřují náplň, obsah role, to, co se od člověka v dané roli očekává (od učitele, žáka, rodiče, dítěte, …)
- role, jako vzorec chování
- vzniká i subjektivní pojetí role („Já budu jiný učitel, než ostatní“…)
Status – trvalejší postavení, které má jedinec vzhledem ke svým vlastnostem v sociální skupině
- pozice v hierarchii společenské prestiže
Úspěšný člověk má tzv. vysoký sociální kapitál – tzn. zná ho více lidí ( a ví o jeho úspěších), než jich zná on sám. Má také vyšší úroveň bydlení, zařízení bytu, příjmů apod.
Sociální status se může v průběhu života člověka měnit = sociální mobilita – přesun z jedné společenské vrstvy do jiné.
Horizontální mobilita – přechod na jiné místo se stejným sociálním statusem (profesní změna beze změny sociální vrstvy)
Vertikální mobilita – vzestupná (přesun do vyšších společenských vrstev)
sestupná (přesun do nižších společenských vrstev)
Intergenerační mobilita (přesun mezi generacemi, děti získávají lepší/horší postavení než mají jejich rodiče)
Introgenerační mobilita (přesun v rámci jedné generace, na konci života lidé mají lepší/horší postavení než na jeho začátku)
Skupinové normy
= určitý systém pravidel, který zajišťuje co možná nejplynulejší průběh společných činností ve skupině a nekonfliktní fungování mezilidských vztahů.
- odvíjí se ze skupinových cílů a hodnot
Každá norma v sobě obsahuje i způsoby reagování na její porušení – tzv. sankce
pozitivní sankce – odměňují – a tak zpevňují a stimulují žádoucí chování
negativní sankce – tresty – plní tlumící funkci ve vztahu k nežádoucím formám chování
Vztah k normě vyjadřují pojmy:
Konformismus – projev podrobení se nátlaku, je zde „nedobrovolnost“ na rozdíl od chování uniformního a konvenčního!! (např. dítě je samo ve třídě s náboženským přesvědčením a podlehne skupině, např. způsob oblékání ve třídě)
Skupina vyvíjí na jedince tlak ke konformitě v jednání i v názorech. Pokud je jedinec ve shodě s ostatními, chválí ho, cení si ho a poskytují mu nejrůznější výhody. V opačném případě se jeho pozice ve skupině zhoršuje. Většina lidí tomuto tlaku podléhá a naučí se projevovat souhlas s většinou i tehdy, když vidí skutečnost jinak.