Psychologie - starší varianta 2010
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
Produkty socializace
Člověk si uvědomí svoje „Já“ a také „Ne – já“, tedy – okolní svět (VĚDOMÍ SEBE SAMA)
To znamená, že si díky styku s lidmi, společností a kulturou:
na základě posuzování sebe sama (SEBEHODNOCENÍ), vytvoří představu o sobě (SEBEOBRAZ, SEBEPOJETÍ)
na základě sebehodnocení a hodnocení jinými lidmi, připíše určitou hodnotu (SEBEOCENĚNÍ, SEBEÚCTA)
postupně též vybuduje představu a svých životních cílech a plánech (SEBEKONCEPCE, SEBEREALIZACE)
vytvoří představu o svých možnostech (ASPIRACE) – na co si troufáme
vytvoří kritéria posuzování sebe, objektů okolního světa a také vztahů, do kterých vstupuje, či které zaujímají jiní lidé (NORMATIVY, HODNOTY, SVĚDOMÍ)
Sociální učení
Socializace se uskutečňuje prostřednictvím sociálního učení.
Sociální učení probíhá neustále, po celý život. Nejintenzivnější a nejvýznamnější je však v dětství, za účasti rodičů, rodiny, učitelů, výchovných pracovníků.
Sociální učení = osvojování si komplexních způsobů chování a jednání přiměřených určité sociální situaci.
Formy (druhy):
1. Sociální posilování (odměnou a trestem)
Žádoucí chování je odměněno - a tak fixováno, nežádoucí chování je trestem potlačováno. (podle principu instrumentálního podmiňování Thorndika a Skinnera).
Sociální odměny: pochvala, úsměv, projev uznání, dárek, materiální odměna. Sociální tresty: projev nesouhlasu, odepření projevu sympatie a lásky, vyloučení ze skupiny vrstevníků. Nejen rodiče a učitelé, ale také kamarádi či malé sociální skupiny užívají odměn a trestů k ovlivnění jedince!
2. Observační (zástupné) učení
Odměněno či potrestáno není samo dítě, ale dítě pozoruje případy, kdy byl za určité chování odměněn nebo potrestán někdo jiný – sourozenec, spolužák, postava v televizním příběhu apod. Účinek je stejný, jako by bylo sociálně posíleno jeho vlastní chování. Tato forma učení je velmi častá.
Výzkum: Observační učení podporuje agresivitu: Děti předškolního věku sledovaly filmovou scénku, ve které se surově zacházelo s hračkovou figurkou a toto chování bylo odměněno. Děti pak dostaly ke hraní stejnou figurku – a zacházely s ní agresivněji, než děti ze srovnávací skupiny, které tento film neviděli.
3. Imitace – napodobování jiného člověka
Jedinec napodobuje jiného člověka – imitace je však výběrová – vybírá si jen určité chování modelu, které se mu jeví jako výhodné a efektivní.
4. Identifikace – s referenční osobou
Identifikace má mnoho společného s nápodobou, ale rozdíl je v tom, že při identifikaci dítě přebírá model jako celek. Nedochází k selekci. Podmínkou bývá silný emoční vztah k modelu. Např. identifikace syna se svým otcem, pubescent se identifikuje s oblíbeným zpěvákem či literárním či filmovým hrdinou apod.