Psychologie - starší varianta 2010

Míra odolnosti vůči zátěži závisí na:

• vrozených předpokladech

• dosažené vývojové úrovni

• individuálních zkušenostech – jestliže se určitá varianta vyrovnání se zátěží osvědčila, člověk ji má tendenci opakovat

• celkovém aktuálním stavu

Psychická deprivace

- stav, kdy některá z objektivně významných potřeb není uspokojována v dostatečné míře, přiměřeným způsobem a po dostatečně dlouhou dobu.

Deprivační zkušenost patří k nejzávažnějším zátěžovým vlivům, může nepříznivě ovlivnit jak aktuální psychický stav jedince, tak jeho psychický vývoj.

Existují vývojové fáze, kdy je u člověka zvýšená citlivost k určitému typu deprivace (např. v raném věku jsou důsledky citové deprivace větší než v pozdějším období.

Podle oblasti strádání rozlišujeme tyto typy deprivace:

1. Biologická deprivace

- nedostatek jídla, spánku, atd. Ohrožuje tělesné i duševní zdraví a při dlouhodobějším trvání může vést k závažnému poškození, nebo dokonce úmrtí. (např. u týraných a zanedbávaných dětí)

2. Podnětová deprivace

Člověku chybí žádoucí množství a variabilita různých podnětů. Příčinou může být špatně fungující a zanedbávající rodina, ale i zdravotní postižení, které nemocnému brání různé podněty získat a adekvátně zpracovat (např. pohybově a smyslově postižení lidé)

3. Kognitivní deprivace

Výchovné a výukové zanedbávání může vést k deprivaci v oblasti potřeby učení. Dítě, které je zanedbáváno, se za těchto okolností nemůže dobře rozvíjet, protože nemá dostatečnou příležitost k učení. Může se pak jevit jako mentálně postižené, ačkoli mu chybí pouze potřebná zkušenost.

4. Citová deprivace

Vzniká v důsledku neuspokojení potřeby spolehlivého a jistého citového vztahu a matkou, event. jinou osobou. Citové strádání může podstatným způsobem ovlivnit celkový rozvoj dítěte, jeho vztah k ostatním lidem i k sobě samému.

5. Sociální deprivace

Tato deprivace je důsledkem omezení přiměřených kontaktů s lidmi. (např. často u lidí chronicky nemocných nebo postižených)

Stres

- stav nadměrného zatížení, či ohrožení

Stres nemusí mít vždy jen negativní význam. Přiměřená míra stresu může člověka také aktivizovat, stimulovat jej k hledání účelného řešení situace a tím rozvíjet jeho kompetence.

Vyhledávání stresových situací může být dokonce i úmyslné, protože navozují pro někoho příjemné pocity, dané vyplavením endorfinů do mozku (lidé s potřebou extrémních sportů, přetěžování nadměrnými výkony apod.)

Charakteristické znaky stresových situací

• Pocit neovlivnitelnosti situace - člověk vnímá určitou situaci jako stresovou, je-li přesvědčen, že nelze zabránit tomu, aby vznikla.

• Pocit nepředvídatelnosti vzniku situace – člověk nedokáže odhadnout, kdy by tato a situace mohla vzniknout, a tudíž se na ni nemůže připravit - což zvyšuje pocit stresu. (např. obava z opakování přírodní katastrofy – nové záplavy)

• Pocit nezvládnutelnosti situace – situace klade subjektivně nepřiměřené nároky. (např. člověk není schopen zvládnout požadavky určitého zaměstnání, nebo se nemůže ubránit šikaně na pracovišti)

• Nepříjemný tlak okolností vyžadujících příliš mnoho změn – vyvolává pocit dezorientace. Změna životních zvyklostí klade velké nároky na adaptaci (např. přechod do jiného typu školy, úraz či rozpad rodiny)