Psychologie - starší varianta 2010

Pokud nejsou potřeby uspokojovány dochází k frustraci nebo deprivaci.

Zájmy

Zájem = získaný motiv, který se projevuje kladným emočním vztahem jedince k určité skutečnosti a k určitému druhu činnosti (např. zájem o hudbu, výtvarný, rukodělný, sportovní, o přírodu …)

- když tuto činnost vykonáváme prožíváme z ní uspokojení, a naopak nelibost při jejím omezování

- zájmy úzce souvisí s hodnotovým systémem člověka

Zájmy se liší: obsahem (co člověka zajímá)

hloubkou (zájem počáteční, povrchní, rozvinutý, hluboký)

Člověk má zpravidla několik zájmů zároveň – mohou to být zájmy příbuzné a vzájemně se podporující (např. zájem o literaturu a zájem o historii)

Může vzniknout konflikt mezi 2 zájmy (člověk se nemůže oběma věnovat v takové míře jak by chtěl – čas, peníze)

- důležitý je kompenzační vztah dvou odlišných zájmů

Např. pracovník v oblasti techniky – ve volném čase sport, nebo umělecký zájem – vyvažovat jednostrannost (je to důležité z hlediska zdravého duševního vývoje)

Hodnoty

– hodnotou nazýváme věc, člověka, nebo ideu, která je někomu drahá, potřebná nebo na níž lpí

- různí lidé mají různé hierarchie hodnot podle toho, které hodnoty staví do popředí a které pro ně mají pouze okrajový význam.

Rozlišují se hodnoty:

• instrumentální – mají přímý vliv na způsoby našeho chování

• terminální – spočívají v systemizování našich cílů

Osobní systém hodnot a cílů může, ale také nemusí být v souhlasu s hierarchií hodnot dané společnosti. (např. významnou hodnotou může být pro někoho alkohol).

Společensky (morálně) uznávané hodnoty = ideály. Hodnoty a ideály jsou důležitými motivy našeho chování.

Vznik i změny hierarchie hodnot závisí na řadě činitelů: věk, vzdělání, výchova, profese, rodina inteligence, společenské zařazení.

Životní styl člověka určuje hodnotová orientace osobnosti, např. teoretická, praktická, ekonomická, ekologická, estetická, etická, sociální, politická, náboženská,…

Základní hodnotová orientace se utváří od útlého dětství jak z vrozených dispozic, tak ze souboru vnějších činitelů – zprostředkovateli hodnot jsou: rodina, škola, přátelé, stát, lokální prostředí, oblast volného času. Jedinec volí mezi hodnotami, některé přijímá, jiné odmítá.

Aspirace = jedinec vyjadřuje ve vztahu k určité situaci, na co si ještě „troufá“ a na co už „zrovna teď, vzhledem k okolnostem“ – ne

- aspiruji na něco = „myslím si, že na to mám“

Aspirační úroveň = úroveň vlastního výkonu, kterou jedinec očekává na základě předchozího výkonu v dané situaci

Úroveň aspirace závisí na úspěchu či neúspěchu v předchozích aktivitách (neúspěch obvykle snižuje aspiraci)

Za optimální úroveň aspirace se považuje stanovení míry o něco vyšší než byl předchozí dosažený výkon.