Psychologie - starší varianta 2010

Klasifikace emocí

• nižší emoce (vývojově starší) – afekty, city libosti a nelibosti spjaté s hladem, žízní, potřebou udržování přiměřené tělesné teploty apod.

• vyšší emoce (vývojově mladší)

  • morální (etické) emoce – vyjadřují hodnocení činů z hlediska morálky, pokud jedinec jedná v rozporu s morálkou prožívá pocit viny (výčitky svědomí)

  • estetické emoce – prožíváme při hodnocení krásy a ošklivosti v okolním prostředí, ve styku s uměleckými díly. Prožívání krásy podstatně přispívá k obohacení života.

  • intelektuální emoce – vznikají při poznávání a řešení problémů (neklid při zdlouhavém řešení problému, uvolnění a radost při jeho zvládnutí apod.) Jsou důležitým motivem v učení, vzdělávání, poznání. Obohacují lidský život.

  • sociální emoce– prožíváme ve vztahu k lidem a sociálním skupinám: patří sem spoluprožívání radosti i starostí blízkého člověka, láska, úcta, obdiv, nenávist, apod.

V rámci emocí se rozlišují:

afekt - prudká, krátkodobá, bouřlivá citová reakce – např. afekt zlosti, vzteku, strachu, bouřlivá radost. Afekty mohou aktivizovat jedince k vyššímu výkonu, na druhou stranu existují situace, kdy je nutné afekt ovládnout.

nálady - má delší trvání, může trvat hodiny až dny (radostná, smutná, klidná, podrážděná, stav úzkosti – např. při strachu ze zkoušky

vášně - intenzivní emoce podložené silným citovým vztahem k podnětu a city - složité a dlouhodobé emoční stavy - např. vášnivý sběratel, vášnivý přívrženec hnutí, ...)

Složky emocí:

1. Vnitřní tělesné reakce, zvláště ty, na kterých se podílí autonomní nervový systém.

2. Kognitivní hodnocení nebo přesvědčení, že se odehrává pozitivní nebo negativní událost

3. Výraz obličeje

4. Reakce na emoci

Agrese jako emoční reakce

Agrese je typickou reakcí na vztek. Podle rané psychoanalytické teorie je agrese pud vyvolaný frustrací. Podle teorie sociálního učení je agrese naučená odpověď.

Agresivním odpovědím se lze naučit imitací a četnost jejich výskytu lze zvýšit pozitivním posilováním. Existuje pozitivní vztah mezi délkou expozice dětí televiznímu programu, obsahujícímu násilí, a mírou jejich agresivního chování.

Teorie emocí (Plháková, 2007)

1. Fyziologické teorie emocí

James – Langeova teorie emocí – Wiliam James a Carl Lange nezávisle na sobě navrhli obdobné vysvětlení podstaty emocí. Dle jejich názoru emočně významné podněty nejprve vyvolají fyziologickou reakci organismu (jež se projevuje např. třesem, pocením, bušením srdce atd.). Tyto informace o bezděčné aktivitě svalů a vnitřních orgánů putují do mozku, kde vznikne emoční prožitek. Např. bojíme se protože, se třeseme – potkáme medvěda, začneme se třást a z toho důvodu se začneme bát.

Hypotéza obličejové zpětné vazby – tato teorie říká, že: výraz určité emoce, např. smích, vede ke vzniku radosti a štěstí. Radikální verze této hypotézy říká, že lidé mohou měnit své city na základě manipulace s výrazem tváře. Méně radikální verze předpokládá, že senzorické informace o pohybech mimických svalů vedou ke zvýšení intenzity prožívané emoce, ale nemusí ji nutně vyvolávat.