Jak Začít?

Máš v počítači zápisky z přednášek
nebo jiné materiály ze školy?

Nahraj je na studentino.cz a získej
4 Kč za každý materiál
a 50 Kč za registraci!




Psychologie - starší varianta 2010

DOC
Stáhnout kompletní materiál zdarma (1.13 MB)

Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.

Náročné životní situace

- tento pojem zahrnuje frustrující, stresové a konfliktní situace. Mohou nastat v nejrůznějších oblastech života – v rodině, ve škole, zaměstnání, volném čase, partnerských a přátelských vztazích, v účasti jedince na veřejném životě, v oblasti životního prostředí apod.

Různé způsoby vyrovnání se ze zátěží – obranné reakce, vycházejí ze dvou základních, fylogeneticky starých mechanismů, kterými jsou útok a únik. Jejich cílem je udržení, resp. znovuzískání psychické pohody a rovnováhy.

ÚTOK

- je aktivní variantou, která vyjadřuje tendenci s ohrožující situací bojovat.

Agrese může být zaměřena přímo na předpokládaný zdroj ohrožení, může se zaměřit na náhradní objekt, nebo může být obrácena i vůči sobě (sebeobviňování, sebevražedné tendence).

Agresivní chování rodičů k dětem (kruté trestání) vyvolává agresi u dětí – ty ji však neprojevují vůči dospělým, ale vůči jiným dětem – jde o „přemístěnou agresi“.

Pozitivní, socializovaná varianta agrese je asertivita – tj. schopnost sebeprosazení, realizace vlastních plánů v rámci platných norem.

ÚNIK

- opačná varianta, vyjadřuje tendenci utéci ze situace, která se zdá neřešitelná (může jít o faktický útěk, přenesení odpovědnosti za řešení na jiného člověka, rezignace na uspokojení, popírání existence problému,…)

Obranné reakce (způsoby vyrovnávání se zátěžovými situacemi) mohou být: vědomé či neuvědomované.

COPING

- obranná reakce, která je uvědomovaná

- je vědomou volbou určité strategie

Smyslem copingu je zlepšení celkové bilance, ať už k němu dojde v důsledku změny situace nebo změny postoje k zátěžové situaci. Rozlišujeme tedy dva přístupy:

1. Coping zaměřený na řešení problému

Tato strategie vyplývá z představy, že problém je možné řešit a že je jedinec schopen takového cíle dosáhnout.

2. Coping zaměřený na udržení přijatelné subjektivní pohody

Tato strategie vychází z představy, že problém není možné řešit, a proto je nutné k němu přistupovat jinak - změnit postoj, např. smířit se s ním (např. ztrátu něčeho osobně významného nelze změnit, je třeba se s ní naučit žít) Vzdání se toho, co je nedosažitelné vede k vyrovnání, protože teprve pak lze hledat jiné uspokojení či smysl života.

Obranné reakce, které nejsou plně uvědomované:

  • Popření – člověk se bráním tím, že přijímá jen takové informace, které pro něho nejsou ohrožující, resp. nepříjemné (např. popírá svou chorobu, nechce o ní mluvit, ani na ni myslet, chová se stále stejně, jako-by byl zdravý)

  • Potlačení – vytěsnění nezvládnutelných prožitků z vědomí mimo sféru aktuálního vědomí (např. traumatizující zážitky oběti nějakého násilí)

  • Únik do fantazie – pomáhá nahradit nesnesitelné zážitky jinými, jež jsou uspokojující, přestože nejsou reálné.

  • Projekce – tendence „promítat“ zejména vlastní osobnost do chování jiných lidí – (např. člověk, který je zvyklý intrikovat, pomlouvat a manipulovat, vnímá tytéž tendence v chování jiných lidí)

  • Racionalizace – člověk si „rozumově“, „logicky“ zdůvodní frustrační situaci. Zmaření možnosti dosáhnout cíle je tak nakonec vnímáno jako snesitelné, nebo dokonce i výhodné (formy racionalizace: 1)„kyselé hrozny“- člověk snižuje hodnotu cíle, o který marně usiloval – podobně jako liška ve známé bajce řekla o hroznech, které byly příliš vysoko: „Nestojím o ně, jsou příliš kyselé.“ 2)„sladký citron“- člověk je nespokojen se svou životní situací, ale utěšuje se, že druzí jsou na tom ještě hůř)

  • Sublimace – tendence nahradit nedostupný způsob uspokojení v jiný, který je dostupný a přijatelný (např. neuspokojená sexuální potřeba se uvolňuje pomocí jiné aktivity např. umělecké)

  • Identifikace – posílení vlastní hodnoty ztotožněním s někým, koho lze obdivovat. Člověk si za těchto okolností připisuje žádoucí vlastnosti a úspěchy obdivované osoby nebo skupiny. Může to být ztotožnění s nereálnou osobou (hrdina z knížky), s reálnou významnou osobou (např. dítě se vychloubá svým otcem – jeho povoláním autem apod.), či se skupinou (může jej vést k asociální činnosti - hnutí skinheads.) Podstatou identifikace je „společné sdílení“, „společné zvládání“ zátěže.

  • Regrese – „útěk do minulosti“ – u dítěte se náhle projeví vzorce chování, které byly příznačné pro jeho dřívější vývojová období (např. žák středního školního věku se začne při komunikaci s učitelem vyjadřovat mazlivě, protože toto chování bylo v dětství odměňováno)

  • Transgrese – „útěk dopředu“, osobnost se chová jako zralejší než je

  • Rezignace – obvykle bývá reakcí na dlouhodobou zátěžovou situaci, kdy se jedinec něčeho předem vzdává, protože to považuje za nedosažitelné. Vyjadřuje bezmocnost, pasivitu, apatii. Její obranný efekt spočívá v tom, že když jedinec nic neočekává, nemůže být zklamán.

  • Substituce – frustrovaná potřeba je uspokojovaná nepřímo prostřednictvím nějaké nahrazující činnosti. (Např. dospívající, který není sociálně akceptován svou rodinou ani spolužáky ve třídě, hledá náhradní uspokojení v problematické partě, kde se může konečně uplatnit.) Častá je také symbolická substituce, kdy k náhradnímu uspokojení slouží hromadění věcí či peněz.

  • Somatizace – psychické napětí bývá převedeno do somatické oblasti (např. různá kožní onemocnění, vysoký krevní tlak, žaludeční vředy,…)

Témata, do kterých materiál patří