SZZ Psychologie

Důsledkem takového pasivního přístupu, nezájmu a citové neúčasti bývá „pseudovzájemnost“ promítající se obvykle i 
do citové plochosti a opožďování vývoje dítěte. 

2) ROZMAZLUJÍCÍ STYL 

-  vychovatelé  nedokáží  dítěti  nic  odepřít,  dopřávají  mu  vše,  po  čem  touží  bez  zásluhy  a  často  mu  i  nepřiměřeně 
posluhují 

Důsledkem je to, že se dítě  nenaučí ovládat svá přání, starat se o své povinnosti a nezíská návyky ukázněného 
chování.  

Podle věku a založení jsou tím děti nejprve zpomalovány ve vývoji, později pak přestávají takové vychovatele brát 
vážně. Rozmazlované dítě se dokáže jen  málo vcítit do potřeb druhých lidí, stále sobecky si  vynucuje nejrůznější 
přednosti a úlevy. 

V rodině  jsou  rozmazlujícím  faktorem  především  babičky  a  všichni  ti,  kteří  nepociťují  přílišnou  odpovědnost  za 
budoucnost dětí a usilují jen o jejich „aktuální blaho“. Shovívavost dělá dítě „šťastným“ jen nakrátko. Takové děti si 
zpočátku  sice  neadekvátně  důvěřují,  avšak  ve  styku  s ostatními  pak  převládne  vědomí  nesamostatnosti  až  po 
negativní sebehodnocení.  

3) AUTORITATIVNÍ STYL 

-  autoritativní  vychovatelé  vycházejí  z mylného  přesvědčení  –  „čím  budou  přísnější,  tím  bude  jejich    výchova 
účinnější“ 

-  sami  rozhodují  také  o  všem,  co  se  dítěte  týká  (co  má  dělat,  kam  s ním  jít,  s kým  se  stýkat  apod.)  a  každý  jeho 
pokus  o  vyslovení  vlastního  názoru  považují  za  „odmlouvání“.  Při  nedodržení  jejich  nařízení  následuje  zpravidla 
přísný, většinou tělesný trest.