SZZ Psychologie

na  základě  sebehodnocení  a  hodnocení  jinými  lidmi,  připíše  určitou  hodnotu  (SEBEOCENĚNÍ, 
SEBEÚCTA) 

postupně  též  vybuduje  představu  a  svých  životních  cílech  a  plánech  (SEBEKONCEPCE, 
SEBEREALIZACE) 

vytvoří představu o svých možnostech (ASPIRACE) – na co si troufáme 

vytvoří kritéria posuzování sebe, objektů okolního světa a také vztahů, do kterých vstupuje, či které zaujímají 
jiní lidé (NORMATIVY, HODNOTY, SVĚDOMÍ) 

Sociální učení 
Socializace se uskutečňuje prostřednictvím sociálního učení. 

116 

Sociální  učení probíhá neustále, po celý život. Nejintenzivnější a  nejvýznamnější je však  v dětství, za účasti rodičů, 
rodiny, učitelů, výchovných pracovníků. 
Sociální učení = osvojování si komplexních způsobů chování a jednání přiměřených určité sociální situaci. 
 
 
Formy (druhy): 
1. Sociální posilování (odměnou a trestem) Žádoucí  chování  je  odměněno  -    a  tak  fixováno,  nežádoucí  chování  je  trestem  potlačováno.  (podle  principu 
instrumentálního podmiňování Thorndika a Skinnera). 
Sociální  odměny:  pochvala,  úsměv,  projev  uznání,  dárek,  materiální  odměna.  Sociální  tresty:  projev  nesouhlasu, 
odepření projevu sympatie a lásky, vyloučení ze skupiny vrstevníků. Nejen rodiče a učitelé, ale také kamarádi či malé 
sociální skupiny užívají odměn a trestů k ovlivnění jedince!  
 
2. Observační (zástupné) učení Odměněno či potrestáno není samo dítě, ale dítě pozoruje případy, kdy byl za určité chování odměněn nebo potrestán 
někdo jiný – sourozenec, spolužák, postava v televizním příběhu apod. Účinek je stejný, jako by bylo sociálně 
posíleno jeho vlastní chování. Tato forma učení je velmi častá. 
Výzkum: Observační učení podporuje agresivitu: Děti předškolního věku sledovaly filmovou scénku, ve které se 
surově zacházelo s hračkovou figurkou a toto chování bylo odměněno. Děti pak dostaly ke hraní stejnou figurku – a 
zacházely s ní agresivněji, než děti ze srovnávací skupiny, které tento film neviděli. 
 
3. Imitace – napodobování jiného člověka Jedinec napodobuje jiného člověka – imitace je však výběrová – vybírá si jen určité chování modelu, které se mu jeví 
jako výhodné a efektivní. 
 
4. Identifikace – s referenční osobou Identifikace má mnoho společného s nápodobou, ale rozdíl je v tom, že při identifikaci dítě přebírá model jako celek. 
Nedochází  k selekci.  Podmínkou  bývá  silný  emoční  vztah  k modelu.  Např.  identifikace  syna  se  svým  otcem, 
pubescent se identifikuje s oblíbeným zpěvákem či literárním či filmovým hrdinou apod.  
V průběhu společenského života – především vřazováním se do aktivit, činností a vztahů si vytvoří: