SZZ Psychologie

1.  Přítomný  scénář,  podle  nějž  jedinec  dosud  žije  -  jedinec  usiluje  o  lepší  poznání  vlastního  života  a 

nevyužitých  možností  –  jak  jinak  a  lépe  by  mohl  zvládnout  své  úkoly  a  těžkosti,  dosahuje  tak  lepšího 
sebepoznání 

2.  Preferovaný scénář, o který bude usilovat – vytyčuje si cíle – splnitelné, s realistickými termíny plnění 
3.  Přechod od nastíněného (preferovaného) scénáře k realizaci – jak začít s realizací a jak v ní vytrvat 

114 

 
 
21. Jedinec a sociální prostředí. Socializace (smysl, zákonitosti průběhu, změny na úrovni osobnosti). Sociální 
učení (formy, zákonitosti). 
 
Sociální prostředí – integrovaný sociální  systém tvořený lidmi, jejich vzájemnými vztahy, společnými aktivitami  a 
produkty těchto vztahů a aktivit. Tyto produkty mohou být jak materiální, tak i duchovní povahy. (Řezáč, 1998) 

  mikrosociální prostředí- nejbližší sociální prostor jedince, v němž navozuje nezprostředkované, přímé 

meziosobní interakce („tváří v tvář“). Z psychologického hlediska jde o nejdůležitější sociální prostor 

  mezosociální prostředí- určitý mezistupeň mezi malými sociálními skupinami a společností; např. studenti 

univerzity, obyvatelé města 

  makrosociální prostředí- velké skupiny, obvykle složitě strukturované, jako je např. region nebo společnost 

jako celek 

Socializace = proces zařazování se, včleňování, vrůstání do společnosti, člověk se jako osobnost nerodí 
-  socializace  je  celoživotním  procesem,  který  vede  k postupné  přeměně  člověka  z biologické  bytosti  v bytost 
společenskou.  
 „Člověk se jako osobnost nerodí – osobností se stává.“ (Řezáč, 1998) 
V průběhu socializace si jedinec osvojuje specificky lidské formy chování a jednání, jazyk, poznatky, hodnoty, kulturu 
a začleňuje se do společnosti. (Pedagogický slovník, 2003) 
Tento proces probíhá ve vzájemné interakci jedince a společnosti. 
Smyslem  socializace  není  pouhá  sociální  adaptace  (jedinec  se  přizpůsobí  podmínkám  prostředí),  nebo  adjustace,  či 
dokonce konformní splynutí se skupinou.  
Smyslem socializace je  humanizace jednotlivce – tzn. polidštění. Cílem humanizace  je  utvoření lidské individuality 
jako  svébytné  (jedinečné),  tj.  autentické  a  autonomní  součásti  lidského  společenství.  Humanizace  je  tedy  zároveň 
individualizací  i  socializací.  Osobnost  se  integruje,  jedinec  si  buduje  svoji  autonomii  a    autenticitu  (tedy 
„individualizuje se“). Na straně druhé si osvojuje role jako způsoby chování dané existencí jiných lidí, tj. socializuje 
se  
Každá společnost si v průběhu času vytvoří určitý typ průměrné modální osobnosti, jejíž znaky (rysy, vlastnosti) by 
měli mít všichni její členové. 
 
Proces socializace (humanizace člověka) zahrnuje 4 relativně samostatné děje ( ne etapy): 
1. PERSONALIZACE – člověk se stává osobností, utváření osobnosti a utváření „JÁ“ 
2. KULTURACE – člověk přejímá a rozvíjí kulturu společnosti, utváření životního stylu 
3. PROFESIONALIZACE – připravenost zaujmout profesní roli 
4. SOCIALIZACE V UŽŠÍM SLOVA SMYSLU – utváření „MY“, přijetí sociální role (občanské role),