SZZ Psychologie

- 

nesmí vyvolat silné pocity hanby, viny, lítosti 

110 

- 

trest nemůže odstranit zafixované poruchy chování 

- 

důležité  je  nalézt  příčinu  chování  (averzivní  terapie  –  např.  alkoholika  odradí  to,  když  čichá  svůj  alkohol  a 
přitom je mu podáván prášek vyvolávající zvracení) 

- 

příliš časté tresty i odměny ztrácejí na účinnosti 

 
Výchova  založená  spíše  na  odměnách  má  lepší  výsledky  než  výchova  založená  spíše  na  trestech.  Odměny 
podporují  učení,  včetně  sociálního  učení.  Účinky  trestů  lze  však  jen  obtížně  předvídat.  Stejný  trest  vede  u  jednoho 
dítěte  k nápravě,  u  druhé  k poslušnosti  jen  navenek  při  skrytém  nesouhlasu,  třetí  reaguje  negativisticky  a  pokračuje 
v nežádoucím chování ve zvýšené míře, čtvrté upadá do deprese, ztrácí kladné morální sebehodnocení. 
 
Tresty: 
Fyzické  trestání  –  tradičně  se  předpokládá,  že  fyzické  tresty  vyvolají  v dítěti  strach,  který  povede  k tomu,  aby 
nepokračoval v nežádoucím způsobu chování. Zkušenosti a výzkumy však ukazují, že strach působí jen určitou dobu. 
Potrestané  dítě  prožívá  hlubokou  frustraci,  ponížení,,  ublížení,  znehodnocení,  vztek  a  touhu  po  pomstě.  Tyto  silné 
emoce pak později vedou k agresivnímu, násilnému či přímo delikventnímu chování. 
Fyzické trestání někdy přechází do fyzického týrání, které má vážné somatické i psychické následky. Rodiče fyzické 
trestání často ospravedlňují snahou dobře vychovat dítě. Časté fyzické trestání však vypovídá o nepříznivých znacích 
osobnosti  rodičů:  postupují  tak  rodiče  nezralí,  bezradní,  frustrovaní,  agresivní,  hostilní.  Potřebují  poradenskou 
intervenci. 
Psychické  trestání  =  odepření  projevů  lásky,  kladného  emočního  vztahu,  odměřené  chování  k dítěti,  výčitky,  např. 
matka odmítá s dítětem mluvit, dívá se na ně přísně a vyčítavě, nebo na něj vůbec nereaguje, říká: „Nemám ráda dítě, 
které tak zlobí“ apod.  
Může  to  přejít  až  do  psychického  týrání  =  užívání  těchto  postupů  dlouhodobě,  kdy  rodiče  dlouho  nedokáží 
„zapomenout“ na provinění dítěte. 
Na první pohled se zdá psychické trestání humánnější než trestání fyzické, ale ve skutečnosti psychické trestání není 
tak  neškodné,  jak  si  mnozí  myslí.  Podle  výzkumů  bylo  zjištěno,  že  fyzické  tresty  při  celkově  kladném  emočním 
vztahu k dítěti nepůsobí na dítě tak destruktivně jako psychické trestání, které je projevem záporného až zavrhujícího 
postoje rodičů. Sami děti a mladiství říkají že: Lepší je „vydržet facku“, když po ní rodič rychle přechází k normální, 
přívětivé formě komunikace, než trpět dlouhodobým psychickým trestáním. 
Potrestání zákazem oblíbené činnosti - časté, na první pohled neškodlivé, ale neomezovat v tom, co je pro život a vývoj dítěte důležité – např. zákaz činnosti 
ve sportovním oddílu, zájmovém kroužku apod. – dítě je tím zbavováno hodnotného způsobu využívání volného času, 
bere se mu činnost, která třeba dítěti poskytuje kompenzaci školního neúspěchu  
Ukládání práce nebo dodatečné učení za trest - vede to k narušení motivace k takové práci nebo k učení, je to tedy nevhodné z hlediska vývoje dítěte a výchovy 
 
Jaká  forma  trestu  je  tedy  adekvátní?  –  metoda  přirozených  následků  –  J.J.Rousseau  =  po  nevhodném  chování 
následuje něco, co může dítě pochopit jako přirozený a nežádoucí následek svého chování. 
tzn.  Udělal  jsi  něco  špatně  –  udělej  to  znovu  a  lépe.  Např.  Udělal  jsi  nepořádek  –  ukliď  to.  Mladiství  neopatrností 
způsobí lesní požár – budou pomáhat při zalesňování.  
 
Přesvědčování -  přesvědčování  využívá  jak  intelektu  dítěte  či  mladistvého,  tak  jeho  dosavadní  emoční  zkušenosti  a  dosud 
rozvinutého svědomí a charakteru 
- řazení argumentů – mělo by dojít k vystupňování argumentů, nejdůležitější důvody uvedeny později – tzn. seřazení 
od nejslabšího k nejsilnějšímu argumentu 
-  při  přesvědčování  se  využívá  kladení  otázek.  Otázka  –  na  rozdíl  od   sdělení  hotového  názoru  vybízí  k přemýšlení, 
což  je  výhodné  při  přesvědčování  osob  samostatnějších,  inteligentnějších,  vzdělanějších,  nonkonformních,  ale  také 
dominantních – ti neradi přijímají hotové názory. 
- přesvědčování se stává účinnější, když přesvědčovaný o svém získaném názoru přesvědčuje druhé (např. trenér získá 
některého hráče, aby ovlivňoval ostatní členy oddílu k dodržování pravidel životosprávy) 
 
Osobní příklad a ideál - osobní příklad, vzor, model často působí silněji než slovní působení, odměny a tresty 
- dítě si vybírá a napodobuje určitý model podle zákonů sociálního učení. Činí tak dobrovolně 
funkce:  pomáhá  orientovat  se  ve  složité  skutečnosti,  nabízí  řešení  problémů  a  konfliktů  v různých  oblastech, 
konkrétní srozumitelnou formou vyjadřuje určitý způsob života, názory a přesvědčení, hodnoty, morální zásady. 
Ve vývoji dětí a mladistvých se vyvíjí volba modelu: