SZZ Psychologie

 
V pedagogice  popsal  takové  případy  ukrajinský  pedagog  A.S.  Makarenko  a  označil  je  termínem  „metoda  šoku“. 
Makarenko  působil  v nápravně-výchovném  zařízení,  kde  se  zabýval  převýchovou  mladistvých  provinilců  pomocí 
metody  šoků.  Někdy  takové  šoky  záměrně  vyvolával.  Byl  při  tom  veden  vírou  v člověka,  ve  zdravé  jádro  jeho 
osobnosti,  v možnost  příznivého  vývoje  i  osob  zdánlivě  nenapravitelných.  Šok  je  však  nutno  kombinovat 
s dlouhodobým systematickým působením. 
 

Např.  u  chovance  Karabanova  se  opakovaly  recidivy  krádeží  i  agresivního  chování  k ostatním 
chovancům. Ti mu již přestali věřit  – a v této situaci ho Makarenko pověřil úkolem přivést na  koni 
z města  větší  finanční  obnos.  Karabanov  odpovědně  úkol  splnil.  Extrémní  projev  lidského  vztahu 
důvěry  v jeho pozitivní osobnostní předpoklady u  něho vedl  ke změně  chování, postupně  se  z něho 
stal  jeden  z nejlepších  členů  výchovného  zařízení  a  v dospělosti  se  sám  stal  vynikajícím 
vychovatelem. 

108 

3. Změny názorů Podle  antických  stoiků,  podle  buddhistů  a  taoistů:  „Pocit  štěstí  nebo  neštěstí  vyplývá  ze  správných,  nebo  naopak 
nesprávných názorů“. 
V poradenském procesu a převýchově lze pomoci člověku k tomu, aby si uvědomil, které z uvedených názorů zastává 
(někdy  si  je  nepřiznává,  ale  chová  se  podle  nich).  Po  zjištění  neadekvátního  názoru  lze  říci:  Kdo  žije  s takovým 
názorem,  tomu  se  těžko  žije;  myslíte,  že  musíte  dál  žít  s takovým  názorem?  Poradce  uvede  nesprávný  názor  do 
extrémní podoby. Vyzve klienta k tomu, aby si formuloval názor alternativní, správný. Ukáže, že nesprávný názor je 
v rozporu  s nějakou  hodnotou,  která  je  pro  klienta  velmi  důležitá.  Předvádí  konkrétně,  že  klient  nemá  před  sebou 
jedinou možnost způsobu života, že lze žít i jinak, lépe a šťastněji.