SZZ Psychologie

Podle  nových  výzkumů  můžeme  rozlišit  5  vývojově  odlišných  forem  morálního  charakteru  s odlišnými  formami 
svědomí. 

Charakter: 

  amorální – jedinec jedná, jako by žádné svědomí neměl  účelově  zaměřený  –  jedinec  sechová  morálně  tehdy,  když  je  to  pro  něj  užitečné,  zejména  když  to  přináší 

odměnu

  konformní  –  jedinec  se  řídí  zásadou  „co  by  řekli  lidé“,  a  proto  se  zachová  v některých  případech  morálně, 

přestože má příležitost k jinému postupu, ale obává se možnosti odhalení

  s iracionálním  svědomím  (=klasické  superego  popsané  Freudem),  jedinec  se  řídí  abstraktními, 

nepřizpůsobivými principy a je spjato se silnými pocity viny a hříšnosti

  racionálně – altruistický – jedinec má rozvinutější, přizpůsobivější svědomí – je to systém vnitřních zásad, 

které však mohou vstupovat do vnitřního dialogu s protichůdnými názory a hodnoceními, dokáže modifikovat 
zákon  či  pravidlo  podle  podmínek  tak,  aby  rozhodoval  vyšší  humanistický  princip.  Tato  forma  se  však 
vyskytuje jen v menším počtu případů. 

 
Vývoj morálního usuzování 

Výzkum  morálního  vývoje  byl  značně  ovlivněn  J.Piagetem,  který  zdůraznil  příbuznost  vývoje  intelektového  a 
morálního.  Dle  něj  má  zvláště  velký  význam,  když  dítě  dosáhne  schopnosti  decentrace,  tj.  dokáže  se  podívat  na 
skutečnost z jiného než vlastního hlediska. Začíná si tak uvědomovat, že lidé mohou mít různé názory, dokáže se dívat 
na svět očima někoho jiného. Schopnosti decentrace dítě dosahuje mezi 6. a 8. rokem.