SZZ Psychologie

103 

zvládání překážek, nevytyčuje si náročnější cíle nebo si nevytyčuje vůbec žádné, žije ze dne na den, nejvýše se snaží 
zabavit – snadno se tak připojí ke skupině, která vyhledává vzrušení v delikventním chování, v alkoholismu apod. 

Sebepojetí a sebehodnocení a také vytyčování cílů a úsilí o jejich dosažení závisí na: 

o 

úspěších a nezdarech v činnosti 

o 

názorech a hodnocení druhých lidí 

o 

psychofyziologickém stavu, zdraví a nemoci 

o 

vnějších podmínkách 

o 

sociálních vlivech 

o  aktivnosti a pasivnosti osobnosti 

Jsou však také podmínky které působí ve směru opačném (snižují sebepojetí a sebehodnocení, ztěžují vytyčování cílů 
a zdolávání překážek na cestě k nim).    Je to: 

psychická deprivace v dětství 

chladný až záporný emoční vztah rodičů k dítěti  

nedostatek příležitostí k činnostem, k hrám, učení a vzdělávání, zájmovým činnostem 

absence společných činností realizovaných v příznivém emočním klimatu 

ironizování dítěte, posměch při nezdarech, nedůvěra k možnostem dítěte 

neadekvátní  požadavky  na  dítě,  buď  příliš  vysoké  (perfekcionismus  dospělých,  přehlížení  možností  dítěte 
v příslušném období jeho vývoje) nebo naopak absence požadavků 

biologické  podmínky  a  sociální  reakce  na  ně  (děti  a  mladiství  mají  komplex  méněcennosti  např.  z obezity, 
menší výšky apod.) = posměch vrstevníků, někdy i dospělých  

 
Druhy sebehodnocení: 
1.  jednorozměrnost x vícerozměrnost 
2.  celkové x dílčí 
3.  chronické x aktuální 
Dílčí sebehodnocení jsou vztahována jen k určitým předmětovým okruhům a některým jejich stránkám jako např.