SZZ Psychologie
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu PDF.
105
1) „sociální identity“ („fasádové Já“, socializovaná identifikace se společensky žádoucími
vzory), nebo spíše
2) „osobní identity“ („introspektivní Já“ formované subjektem v rámci vnitřní racionálně-
emocionální součinnosti).
Sebepojetí může zůstat i fixováno na některé méně vyspělé úrovni, optimálně však probíhá vývoj sebepojetí od
difúzní totožnosti (bez jednotného sebepojetí) přes stadium „předurčenosti“ (nesamostatné přebírání hledisek
sebeřízení), krizi identity (hledání a tápání, které akceleruje proces samostatného sebeurčení), až po úroveň zralé
totožnosti, přecházejí přímo do odpovědného uplatňování přijatých hledisek.
(Čačka)
Morální usuzování - jednání a chování určitého člověka se posuzuje jako morální či nemorální podle vztahu k jednotlivcům, skupinám a
společnosti, ale také ke zvířatům (týrání zvířat), přírodě, životnímu prostředí (narušování životního prostředí), i
k věcem, které slouží druhým lidem a společnosti (vandalismus, krádeže)
charakter – vyjadřuje soubor psychických vlastností, které jsou důležité z hlediska morálního či společenského
(kladný či záporný vztah k lidem, svědomitost, odpovědnost, pracovitost, vytrvalost, sebeovládání atd.) Utváří se
výchovou a dalšími společenskými podmínkami.
svědomí – vnitřní subsystém morální sebekontroly a autoregulace. Podle tradičních náboženských názorů „vnitřní
hlas“.