SZZ Psychologie

Příčiny:  

  vrozené  (dědičné  vlivy)  -  určitou  roli  hraje  dědičnost,  vrozené  temperamentové  znaky,  stabilita 

psychických  reakcí,  individuální  rysy  afektivního  prožívání.  Dispozici  k neurotickému  způsobu 
reagování signalizují různé vlastnosti, např. převažující pocit nejistoty, snadný vznik různých zábran, 
obtíže  v kontaktu  s lidmi,  snížená  tolerance  k zátěži,  častý  pocit  rozladěnosti,  dráždivost,  labilita, 
nižší výkonnost, zranitelnost a sklon k vegetativním potížím (bolesti hlavy, poruchy spánku) 

  vnější, psychogenní vlivy - neurozavyvolána skutečně nepřiměřenými nároky prostředí, nebo tím, 

že se člověku mohou běžné vlivy prostředí jevit jako subjektivně nezvládnutelné, nepřijatelné nebo 
rušivé. Pokud se člověk cítí bezmocný, přestává jeho chování ovlivňovat rozum. Výsledkem bývají 
podivné a často nepřiměřené projevy chování (např. neúčelný panický únik, ztráta schopnosti jakkoli 
reagovat atd.). 

  tělesné (nemoci, úrazy),  
  psychické (stresy, traumata, přepracovanost),  
  sociální (konflikty) 

 
Neurotické symptomy 
1.psychické:  

  poruchy emocí (strach, fobie, úzkost, deprese) 

  poruchy myšlení – obsese ( vtíravé myšlenky), p. hodnocení a sebehodnocení 

  poruchy paměti (amnézie) 

  poruchy pozornosti – p.koncentrace, snadná unavitelnost 
  poruchy autoregulace – kompulze (nutkavé jednání) 

  poruchy spánku 

    
   2. somatické – třes, bolesti, poruchy zažívání či vyměšování aj. 

Přehled duševních poruch 

152 

Neurotické příznaky v dětství 
Úzkosti  Přemrštěně úzkostné reakce na zevní podněty, pocity nejistoty, přimykání k jedné osobě, nejčastěji k matce. 
Porucha  je  charakteristická  chronickou  nerealistickou  úzkostí,  často  vyhrocena  do  akutních  atak  úzkosti  a 
paniky.  Úzkost  není  vázána  na  žádnou  určitou  situaci,  pojí  se  s ní  příznaky  napětí,  neklidu  a  podráždění, 
kterých se nelze zbavit, tendence k přehnaně intenzivním reakcím na běžné podněty. Nesoustředěnost vede 
ke  zhoršení  výkonů.  Nemocný  trpí  pocity  ohrožení,  negativního  očekávání,  vlastního  selhávání  a 
neúspěšnosti,  poruchami  spánku  a  pocitem  únavy,  nedovede  odpočívat.  Necítí  se  dobře  somaticky  ani 
psychicky, mohou se vyskytovat i příznaky deprese, přidružuje se beznaděj 
 
Fobie Porucha  je  charakteristická  iracionálním,  nepřiměřeným  strachem  z něčeho,  co  samo  o  sobě  není 
nebezpečné.  Obavy  nemocného  jsou  nadměrné,  neodpovídají  skutečnosti,  předmět  obav  nemusí  být  ani 
reálně přítomný, pouhá představa může vyvolat velmi silný pocit strachu. Strach a úzkost  nutí nemocného 
jednat způsobem, který vede k úlevě. Může se chovat podivně, ale uvědomuje si, že jeho chování je přehnané 
či nesmyslné. 
Agorafobie  –  vyvolává  je  dav  lidí  nebo  veřejné  prostranství,  nemocný  se  bojí  opustit  domov,  strach 
z cestování v hromadné dopravě, z nakupování. 
Klaustrofobie – strach z uzavřených prostor 
Sociální  fobie  –  strach  ze  styku  s lidmi  a  z komunikace,  zejm.  tam,  kde  by  mohl  být  středem  pozornosti, 
velmi nízké sebevědomí, zvýšené obavy z negativního hodnocení, z kritiky. 
Nosofobie – strach z nemocí, ze smrti – thanatofobie 
 
Poruchy vyměšování -  trestáním se jen zhoršují. Vedle pochval a povzbuzování k sebekontrole je třeba předcházet i možným 
nežádoucím sociálním důsledkům.  
 
Enuréza  je  porucha  funkce  vyprazdňování  močového  měchýře,  k němuž  dochází  bez  účasti  vůle  a 
pozornosti  dítěte.  Pomočování  do  3  let  je  považováno  za  fyziologické,  o  enuréze  mluvíme  až  po  4.  roce 
života.  Častější  a  méně  závažné  je  noční  pomočování,  vzácnější  bývá  pomočování  denní.  Stejně  jako  při 
vývoji dovednosti dodržování čistoty se děti obvykle nejdříve naučí ovládat svěrače ve dne a teprve později 
v noci. Postihuje častěji dívky.