SZZ Psychologie

  konkretizace – opačná k abstrakci – přecházíme od obecných znaků ke konkrétním věcem 

  indukce – vyvození obecného závěru na základě jednotlivých faktů 

26 

  dedukce – odvození jednotlivého případu z obecného 

  generalizace  (zobecnění)  -  vydělení  společných  znaků  platících  pro  všechny  prvky  téhož 

druhu, (obecné pravidlo, zákon) – zakládá se na analýze, abstrakci, indukci 

  srovnávání – zjišťování podobných a rozdílných znaků mezi předměty nebo jevy 

  třídění (klasifikace) – dělení podle nějakého znaku (např. podle barvy, tvaru,…) 

  průnik, sjednocení, negace, implikace – uplatňují se v matematice, logice 

USUZOVÁNÍ - vyvozování závěrů z výchozích předpokladů 
- využíváme induktivní a deduktivní myšlení 
 
Induktivní usuzování – podílí se na něm generalizace a abstrakce 
                                    - pátráme po obecném pravidlu, vztahu (provádíme generalizaci) 
                                    - vyčleňujeme podstatné vlastnosti předmětů, jevů a přehlížíme nepodstatné    
                                      (provádíme abstrakci) 
 
Deduktivní usuzování – vyvozujeme z obecných pravidel závěry o specifických případech 
 
ŘEŠENÍ PROBLÉMŮ - vyřešením problému získá jedinec nový postup, nový způsob chování, který je možno použít 
v analogických situacích (nejsložitější druh učení) 
- problém = situace, úloha, činnost, kterou má člověk vyřešit či vykonat, přičemž mu nejsou 
známy cesty řešení daný problém řeší myšlením, při němž uplatňuje myšlenkové operace a již 
osvojené vědomosti či dovednosti postup při řešení problémů lze rozdělit na určité úseky: 
 
Fáze řešení problémů:  
1)  Formulace  problému  (seznámení  s  problémem)  -  buď  je  zadán  nebo  na  něj  přijdeme 
sami  -  předpoklad  vyřešení  –  přiměřená  motivace,  schopnost  povšimnout  si  problému: 
důležitá  vlastnost  učitele  -  tato  fáze  končí  přesnou  formulací  problému  -  hypotéza  – 
ověřitelné, jednoznačně formulované, smysluplné vyjadřující vztah mezi dvěma proměnnými 
2)  Analýza  problému  (rozbor  problému)  -  práce  s  informacemi  a.  doplnění  chybějících 
informací b. ověření správnosti informací c. popřípadě stanovit hypotézy 
3)  Vlastní  proces  řešení  -  ověřování  stanovených  hypotéz  -  3  způsoby  vlastního  procesu 
řešení:  (a)  pokusem  a  omylem  1.  zkouškou  vylučujeme  metody  nevedoucí  k  cíli  (málo 
efektivní) (b) řešení vhledem, intuitivním nápadem 1. intuice – náhlé vniknutí do problému 2. 
nečekané  objevení  správného  řešení  (c)  postupná  plánovitá  analyticko  –  syntetická 
(myšlenková)  činnost  •  využívá  vhodně  všechny  myšlenkové  operace  •  většina  problémů 
takto řešena • rozložení na podproblémy • na závěr: formulace varianty řešení, návrh řešení, 
výběr 
4) Realizace řešení - může být prožitek úspěchů či x konstatování neúspěchu (neúspěch může 
být i pohnutkou k další aktivitě) negativní emoce nepříznivý vliv na další pokusy o řešení 
5)  Feedback  –  zpětná  vazba  -  kontrola  správnosti,  zdokonalení  ověření  řešení  -  detailní 
dokončení 
 
ROZHODOVÁNÍ  – proces výběru mezi několika různými možnostmi 
Škola některé způsoby uvažování podporuje a jiné příliš nerozvíjí – konvergentní x divergentní: 
Konvergentní  myšlení  -  směřuje  určitou  cestou  k jedinému  cíli,  hledá  pouze  jednu  správnou 
odpověď.  Ve  škole  jsou  děti  za  tuto  strategii  pozitivně  hodnoceny  a  preferují  ji  pak  i  mimo  ni.  Ve 
svém  volném  čase  se  pak  často  věnují  činnostem,  jenž  také  spočívají  v hledání  jednoho  správného 
řešení