SZZ Psychologie

V praxi je důležité znát jak obecnou inteligenci jedince, tak její specifikaci do jednotlivých oblastí.  
Rozlišuje se hlavně mezi verbální a nonverbální inteligencí. 

a)  Verbální inteligence – je spjata s levou hemisférou 
b)  Nonverbální inteligence – je spjata s pravou hemisférou – nonverbální schopnosti = člověk si 

umí představit a pracovat s názornými obrazy, schématy apod. 

 
Odlišná  úroveň  rozvoje  jednotlivých  speciálních  složek  inteligence  ovlivňuje  výkon  žáků 
v jednotlivých učebních předmětech, na školách různého zaměření, v dospělosti v různých profesích. 
Ke  zjišťování  obecné  inteligence  i  její  struktury  (úrovně  jejich  jednotlivých  složek)  se  užívají 
inteligenční testy. 
Obecná  inteligence  se  vyjadřuje  hodnotou  intel.  kvocientu  IQ  =  poměr  mezi  MV  (mentálním 
věkem) a FV (fyzickým, chronologickým věkem). Poprvé 1905 A. Binet (Francie), inteligenční kvocient zavedl William Stern (Německo)   
 
Stern:                        
                                 MV 
                        IQ = -----  x 100 
                                 FV 
 
např. dítě, kterému je 10 let (FV = 10) vyřešilo úlohy odpovídající výkonu 12,5 roku (MV = 12,5) 
                    
                             12,5                     IQ =  ----- x 100 = 125 
10 
 
Toto zjišťování inteligence je však nepřesné u dospívajících a dospělých! Statistické  metody  umožnily  vyjádření  úrovně  inteligence  srovnáním  výkonu  jedince  s rozsáhlou 
populací, ve které jsou rozlišena jednotlivá pásma inteligence – deviační inteligenční kvocient 
Průměrná inteligence = 100 bodů 
 
Vysoký nadprůměr = IQ 140 a více – výskyt v populaci je 2,5 % 
Nadprůměr = IQ 120 – 139 – výskyt v populaci je 6 % 
Lehký nadprůměr = IQ 110 – 119 – výskyt v populaci je 16 % 
Průměr = IQ 90 – 109 – výskyt v populaci je 50 % 
Lehký podprůměr = IQ 80 – 89 – výskyt v populaci je 16 %