Kabrhel OPD

prezidentem a pouze jemu byl odpovědný.  

Soudnictví se řídilo říšským zákonem o soudní organizaci z roku 1877. Soustavu soudů 

tvořily zemské, vrchní zemské a říšské soudy. Na říšské úrovni také působil nově vzniklý Říšský 
soud (se sídlem v Lipsku) a Nejvyšší obchodní soud. 

Právo v době císařství 

Právní pořádek se opíral o částečně přejaté předpisy z dřívější doby, zejména spolkový 

trestní zákoník a obchodní zákoník. Naproti tomu docházelo k novým kodifikacím, přijaty byly 
postupně trestní řád (1877), občanský zákoník (Bürgerliches Gesetzbuch, 1896) a nově 
přepracovaný obchodní zákoník (1897). Součástí zákonodárství této doby jsou předpisy se 
sociální a pracovněprávní tématikou. Za zmínku stojí zákon proti socialistům (1878) 

Itálie v letech 1820 - 1848 

Miloslav Kabrhel 

OPD - zkouška 

35

vytvářející prostor pro zásahy proti socialistickým aktivitám, dále např. zákon o úrazovém 
pojištění (1884) či povolení dělnických výborů (1891). 

otázka č. 33 - německá historická škola a její význam  

Za zakladatele německé historické školy je považován patrně nejvýznamnější německý 

právník Friedrich Carl von Savigny. Ten tvrdil, že právní systém každé země je součástí její 
specifické kultury, která se nedá libovolně měnit – „právo musí plynule vyrůstat z vědomí kulturní 
elity národa.“ Násilně vnucované kodifikace by tedy dle něj narušily přirozený vývoj, proto se 
tehdy v Prusku i nadále uplatňovala zásada kodifikace zemského práva a recipovaného 
římského práva (které bylo chápáno jako „obecné právo“). V rámci samotné školy došlo 
v otázce vztahu k římskému právu k rozdělení na 2 směry – romanistický a germanistický.  

Romanistický směr vnímal římské právo jako jednotící prvek různých právních kultur. 

Germanistický směr ho naproti tomu vnímal jako cizorodý prvek, tedy značně negativně. 

Pandektistiku můžeme chápat jako reakci na přirozenoprávní školu a usus modernus.