Státověda kompletní shrnutí ke zkoušce

62. Základní práva a svobody, základní pojmy

Základní práva a svobody

• vymezují jednak autonomní prostory jednotlivce chráněné před zásahy státní moci (liberální stát), jednak možnosti jednotlivce podílet se na správě veřejných věcí (demokratický stát), popř. i úkoly státu poskytovat jednotlivci nějaká plnění (sociální stát)

Základní pojmy

• pojem základní práva a svobody v podstatě zastřešuje základní lidská práva, politická práva atd.; terminologie ústav není jednotná

• tyto vztahy jsou často také upraveny mezinárodními smlouvami (např. Všeobecná deklarace lidských práv OSN z roku 1948)

Pojem práva a svobody

• ustanovení zakotvující práva jsou spojena s formulacemi, podle kterých má někdo určitým způsobem jednat, vybírat si obsah a formy svého jednání nebo nejednat

• svobody jsou spojeny s ustanoveními, ve kterých se jednotlivcům něco zaručuje, garantuje jako nedotknutelné a hodné ochrany; zaručují prostory, do kterých nebude veřejná moc vstupovat

• mezi těmito pojmy ale není právní rozdíl, často jsou v literatuře zaměňovány a používá se jen pojem základní práva

Politické požadavky

• vyjadřují základní práva

• nutno je odlišovat je od požadavků náboženských, morálních nebo filozofických

Právní zakotvení:

Objektivní právo

• stanovena je např. povinnost zákonodárce upravit určitou oblast postavení jedince; pouze právní předpis

• z objektivního zakotvení ještě pro jednotlivce neplyne možnost se takového základního práva dovolat

• tuto povahu mají některé vnitrostátní úpravní předpisy, ale ve značné míry i mezinárodní smlouvy (často stanoví jen závazek státu, aby podnikl nějaké opatření, něco upravil, poskytl nějaká plnění atd.)

Subjektivní právo

• pro nositele či jedince vyplývají nároky na jeho uplatnění stanoveným právním postupem

• základní práva jsou ale nezadatelná a nezcizitelná, nelze se jich zříci či převést je na jinou osobu, tudíž nejsou pravými subjektivními právy

• např. člověk, který páchá neustále trestné činy, nemůže žádat po státu trest smrti, protože stát jako adresát práva na život mu v tom nemůže vyhovět, pokud jí to právní řád neumožní

Možnost státní moci odejmout základní práva

• tuto možnost musí umožňovat právní řád

• např. čl. 18 Základního zákona SRN stanoví, že kdo zneužívá svobody projevu mínění, svobodu učení, svobodu shromažďování atd. pozbývá těchto základních práv

• v mezinárodním právu ale existují úmluvy, které odejmutí v některých případech zakazují

63. Historické kořeny základních práv a svobod

• myšlenka základních práv a svobod má dlouhou historii a vzniká zejména tam, kde jsou hromadně potlačovány - jinou představu mohl mít otrok, jinou nevolník, mučený vězeň, jinou proletář či vězeň v koncentračním táboře