Státověda kompletní shrnutí ke zkoušce

podle statusu

• viz. Klasifikace G.Jellinka v otázce č. 53

podle forem omezení základních práv

• základní práva a svobody lze rozdělit na ty, které

→ nelze omezit vůbec

→ lze omezit zčásti za určitých podmínek

→ jsou plně v dispozici zákonodárce

podle generací

• práva první generace: základní lidská práva a základní svobody (právo na život, osobní svoboda, zákaz nucené práce, domovní svoboda, svoboda pohybu)

• práva druhé generace: práva hospodářská, sociální a kulturní

• práva třetí generace: práva solidarity (právo na mír, na informaci, na rozvoj, na zdravé životní prostředí, na společné dědictví lidstva), kolektivní právo na sebeurčení národů

podle katalogu

• členění podle toho, zda se tyto práva nacházejí ve zvláštní hlavě ústavy, která obsahuje jejich výčet (katalog)

66. Základní povinnosti. Záruky základních práv a svobod

Základní povinnosti

• povinnosti jedinců vůči společnosti (nejde o závazek povinné osoby, jak je znám v rámci soukromoprávních vztahů, kdy se jedna strana zavazuje něco dát a druhá se za to zavazuje k témuž)

• nutno chápat jako obdobu základních práv a svobod, na rozdíl od nich jsou ústavně zakotveny závazky vůči státu (veřejné moci) něco učinit nebo se něčeho zdržet

• jde o veřejné subjektivní povinnosti, bez toho, že by jednotlivci nacházející se pod určitou jurisdikcí neplnili stanovené povinnosti, by nemohl stát existovat

• jedním z prvních zakotvení byla Francouzská ústava 1795, která obsahovala Prohlášení práv a povinností člověka a občana (povinnosti každého vůči společnosti spočívají v její obraně, ve službě jí, v životu v podřízení zákonům a respektování těch, kdo jsou jejími orgány)

• tyto povinnosti zpravidla obsahují i dnešní ústavy a dále je rozvádějí (Povinnosti dodržovat ústavu, bránit vlast, sloužit v ozbrojených silách, platit daně, vykonávat svěřené úřady, účastnit se voleb atd.)

• k těmto povinnostem mohou zavazovat i mezinárodní smlouvy

Záruky základních práv a svobod

• praktické uskutečňování základních práv a svobod je jedním z klíčových problémů moderního státu

• je to záležitost nejen státních orgánů (jako adresátů), ale i nositelů

Soudní záruky

• nutnost existence nezávislých a nestranných soudů

• zejména správní a ústavní soudnictví

Mezinárodní právo

• prosazuje se v této oblasti od 20. století

• vytváření orgánů, které jsou povolány dohlížet na dodržování jednotlivých mezinárodních úmluv týkající se lidských práv

• nejúčinnější mechanismus je zakotven v Evropské úmluvě na ochranu lidských práv a základních svobod (1950), (zavazuje každý smluvní stát, aby zajistil účinné prostředky právní ochrany těchto práv a svobod před národním orgánem)

• Evropská komise pro lidská práva: stížnost může podat každá osoba, nevládní organizace nebo skupina osob, podmínkou je vyčerpání všech vnitrostátních opravných prostředků a dodržení šestiměsíční lhůty od vydání pravomocného konečného vnitrostátního rozhodnutí

• Evropský soud pro lidská práva