Státověda kompletní shrnutí ke zkoušce

Právo na materiální zabezpečení činnosti poslanců

• nejdříve hradili náklady delegáta ti, kdo jej vyslali, později si je hradili oni sami, poslancem se mohl stát jen občan s určitým vlastnictvím, od 19. století se postupně začalo prosazovat, aby byli poslanci placeni (čelilo se tak např. korumpování poslanců, funkci mohli zastávat i nemajetní)

• v současnosti existuje právo na plat a další odměny a právo na bezplatné používání hromadných dopravních prostředků a využívání státních služeb (dopisy, telefony)

Povinnosti poslance

• povinnost účastnit se jednání sněmovny a jiného orgánu, do kterého byl zvolen, neúčast musí být omluvena

• povinnosti podle procedurálních pravidel (mluvit k věci, zachovávat pořádek)

71. Základní otázky tvorby práva

• v právním státě je třeba k tvorbě obecně závazných pravidel chování subjektů společenských vztahů legitimace (vzešlé ze svobodných voleb na základě konkurence)

• nositel svrchovanosti může přijímat právní normy sám (přímá demokracie) nebo to činí jím ve volbách ustavený zákonodárný orgán

• státověda mimo jiné zkoumá, jaké možnosti má zákonodárce při stanovení obsahu zákona (existuje celá řada názorů, z nich dva jsou krajní)

• zákonem může být vše, co se za zákon prohlásí (Ulpianus, nově u deformovaných marxistických teorií)

• právo se nalézá podle principů, které nezávisí na zákonodárci

• z hlediska tvorby práva je možné rozlišit několik základních přístupů

• přístup právně dogmatický: tvorbu práva zkoumá zejména z hlediska její právní úpravy

• sociologický přístup: zaměřuje se na společenské faktory, které ovlivňují obsah práva

• psychologický přístup: sleduje zejména motivy rozhodování tvůrce práva, rozlišuje tvorbu práva mezi jednotlivcem (ministr, prezident), malým kolektivem (předsednictvo parlamentu), velkým kolektivem (parlament) nebo lidem

• zákon ale není jen výsledkem racionální úvahy, ale výslednicí působení mnoha sil a zájmů

• dalším významným pojmem je pojem samotného zákonodárce: právně je definován ústavou, kromě toho se ale na této činnosti podílí množství dalších subjektů (ministerstva, legislativní útvary, lobisté)

• předmětem zákonodárství je vydávání zákonů jako právních předpisů, které tvoří základ právního řádu v právním státě, tzn., že právní normy mají přednost před všemi ostatními

• zákon je zvláštním druhem právního předpisu, který je charakterizován následujícími znaky

→ může být vydán pouze zákonodárným sborem

→ má vyšší právní sílu

→ má zvláštní předmět regulace, obsah a funkci

• obsah zákona je určen ústavou, mezinárodními závazky státu a v řadě zemí i judikaturou ústavních soudů

• druhy zákonů jsou určeny podle stupně právní síly (ústavní, organické, obyčejné) a podle obsahu (kodex, organické zákony, zákony – opatření, rozpočtové zákony, soukromé zákony)

• systematika zákona je tvořena zpravidla následujícími složkami