Státověda kompletní shrnutí ke zkoušce

Rozsah práv a pravomocí

• s vývojem se měnila, stejně jako jeho reálný vliv

• osobní privilegia: potvrzují panovníka jako suverénní osobnost (osobní nedotknutelnost), jeho majestát (nejvyšší důstojnost), politickou a trestní neodpovědnost

• právo udělovat čestné tituly, řády, vyznamenání, držet čestnou stráž, používat čestné znaky, vyžadovat a dodržovat ceremoniální postupy

• právo na důchod (apanáž) ze státního rozpočtu

• celá řada práv, pravomocí a dalších tradičních postupů je spojena s ústavními vztahy k ostatním státním orgánům, např. právo svolávat a rozpouštět parlament, jmenovat jeho členy, právo suspenzivního nebo absolutního veta, právo publikovat zákony, používat právo milosti, je to vrchní velitel ozbrojených sil

• dnes se jedná spíše o formální a reprezentativní funkce

• mnohdy bývá panovníkovo postavení deklarováno jako hlavy moci vládní a výkonné, což má ale zejména u parlamentních forem vlády spíše ústavně formální charakter (např. právo jmenovat předsedu a ministry vlády)

• mezi významné formy patří také oprávnění vystupovat jako nejvyšší představitel a zástupce státu navenek (např. uzavírat mezinárodní smlouvy, spolupůsobit v otázkách války a míru)

• typické je postavení britského panovníka, který „panuje, ale nevládne“, a to i když má právo rozpustit parlament (pouze na požádání předsedy vlády), užít absolutního veta (nebylo použito více jak 250 let) a má právo uzavírat mezinárodní smlouvy (vykonává to vláda a panovníka pouze informuje)

73. Hlava státu v republice

• zpravidla je individuální a nejčastěji nese označení prezident (státní, spolkový, federální, říšský atd.)

• nejvyšší představitel státu a nositel jeho suverenity navenek

• nejedná se o nejvyšší státní orgán

• je jen hlavou státu a jako občan nedisponuje ani osobními privilegii (které by ho favorizovaly ve vztahu k jiným občanům)

• lze se setkat i s kolektivní hlavou státu (např. regenti v San Marinu, státní rady nebo presidia v některých bývalých socialistických státech)

Ustavování

• až na výjimky platí volební princip

• volení lidem přímo: Francie, Rakousko, Polsko, Rusko

• volení lidem nepřímo: prostřednictvím volitelů, např. USA

• voleni parlamentem: Švýcarsko, ČR

• volení speciálním kolegiem: obvykle sestává ze členů parlamentu a z delegátů spolkových zemí nebo administrativně teritoriálních jednotek (v případě unitárního státu), např. v SRN

Volební období

• v jednotlivých zemích je odlišné, nejčastěji od 1 roku (Švýcarsko) do 7 let (Francie, Itálie), střední délka činí 5 let (SRN, ČR) a 4 roky (USA)

Pasivní volební právo

• státní občanství: někdy může být dále zpřísněno, např. v USA musí být získané pouze narozením a minimálně 14 roky pobytu

• věková hranice: bývá stanovena na 35 let (USA, Rakousko), 40 let (ČR), 50 let (Itálie)

• možné opětovné zvolení: pouze jednou (USA, Rakousko), dvakrát za sebou (ČR), opětovné zvolení jen jednou (SRN) atd.