Státověda kompletní shrnutí ke zkoušce

1. vyjádření

• ve Švýcarsku se jedná o formálního reprezentanta státu s výrazně ceremoniálními rysy

• prezident připravuje a předsedá zasedání vlády, která disponuje rozsáhlými pravomocemi

Postavení hlavy státu v jednotlivých formách vlády

• můžeme hovořit o míře vládnutí hlavy státu s přihlédnutím ke konkrétní formě vlády a tedy ke vztahům mezi nejvyššími státními orgány

Prezidentská forma vlády

• nejvýraznější a nejzřetelnější postavení prezidenta jako hlavy státu

• např. v USA lze hlavu státu považovat za ústřední politickou osobnost, která nepanuje, ale vládne

• prezident řídí zahraniční politiku

• je hlavou vády, kterou jmenuje a odvolává (se souhlasem senátu), řídí její funkci, využívá její poradní funkce

• Kongresu podává zprávu o stavu Unie, za mimořádných okolností svolává obě sněmovny, disponuje suspenzivním vetem, vydává akty výkonné moci (kterými realizuje zákony Kongresu)

• na radu a se souhlasem senátorů jmenuje mimo jiné soudce Nejvyššího soudu

Neoprezidentský systém

• hlava státu fakticky řídí výkonnou moc (zejména předsednictvím ministerské rady)

• disponuje posíleným postavením arbitra ve sporech vlády s parlamentem, může rozpustit Národní shromáždění

• v rámci vyhlášení zákonů může navrhnout nové projednávání celého nebo části zákona

• při stavu vážného a bezprostředního ohrožení republiky a jejich institucí disponuje mimořádnými pravomocemi

Parlamentní forma vlády

• postavení hlavy státu je formálně slabší

• jsou zde určité rozdíly (viz 1. vyjádření)

• prezident může rozpouštět parlament (často vyžaduje kontrasignaci premiéra)

• má suspenzivní veto vůči návrhům zákona

• požadavek kontrasignace rozhodnutí prezidenta ze strany vlády, resp. ministrů

• parlamentní souhlas s jmenovanou vládou

Direktoriální forma vlády

• viz 4. vyjádření

75. Charakteristika státní exekutivy. Vládní a ostatní výkonné orgány moderního státu

• za exekutivní orgány jsou považovány orgány vládního typu, výkonné orgány (státně správní) a zpravidla i hlava státu

Dělení

• orgány vystupující v úloze nejvyššího subjektu výkonné moci, který má ústavní a politickou odpovědnost za realizaci této moci

• nepodléhají služebním příkazům jiného orgánu

• jsou to nejvyšší výkonné orgány

• vláda (v parlamentních systémech), hlava státu

• územní orgány státní správy

• specializované orgány, v jejichž čele stojí zpravidla ústavně odpovědný vedoucí (ministr), který je členem vlády

• ministerstva, ústřední orgány státní správy (mají oprávnění a povinnost řídit jim podřízené orgány státní správy)

• souhrn těchto vládních a ostatních výkonných orgánů státu tvoří část orgánů veřejné správy, mezi něž také náleží orgány místní samosprávy a zájmové samosprávy (orgány veřejnoprávních korporací)