Státověda kompletní shrnutí ke zkoušce

• v období absolutistické vlády panovník odstraňoval instituty stavovského soudnictví a výkon podřizoval zpravidla sobě

• kabinetní justice: panovník měl možnost věc rozhodnout místo soudu, mohl udělovat milosti a zastavit jednání

• panovník měl také právo soudy poučovat, dávat jim pokyny, trestat je, soudci byli v podstatě státní úředníci, kteří funkci vykonávali nepřetržitě (soudní mašinerie)

• v 17. a 18. století jsou významné požadavky na oddělení mocí

85. Zásady organizace a činnosti soudních orgánů; nezávislost soudců a soudů

• postupně byly formulovány a uplatněny v Anglii (Act of Settlement 1701), USA (Ústava 1787), Prusku (za Fridricha Velkého), Francie (Deklarace práv člověka a občana (1789) atd.

• v našich zemích se zárodky moderní podoby soudnictví objevují za vlády Josefa II., poté se jeho zásady postupně formulovaly a trvalou podobu získaly Státním základním zákonem z roku 1876 o soudní moci (zde nalézáme následující principy)

• úprava postavení a působnosti soudů jen na základě zákona

• doživotní jmenování soudců, jejich nezávislost a samostatnost

• vázanost soudů jen zákonem

• ústnost a veřejnost jednání

• obžalovací zásada v trestním řízení

• porotní rozhodování o vině v závažných trestných činech

• oprávnění císaře udělit milost

• oddělení soudnictví od správy ne všech stupních, zavedení správního soudnictví

• v současnosti považujeme za základní zásady: nezávislost soudů a soudců a principy soudního rozhodování

Nezávislost soudců

• je bezprostředně spjata s formováním moderního státu, šlo zejména o ochranu soudců před zásahy absolutistického panovníka

Obsahové znaky

• soudce nemůže být vázán žádnými pokyny, jak má rozhodovat v konkrétním případě

• soudce má být podřízen jen zákonům, nikoli již aktům výkonné moci

• jeho rozhodnutí může přezkoumat zase jen soud

• ustavení soudců zajišťuje jejich nezávislost a současně je legitimuje k rozhodování, forma závisí na formě vlády (v prezidentské volba i jmenování prezidentem za spoluúčasti zákonodárné moci, v parlamentní zpravidla jmenování výkonnou mocí)

• za podmínky dobrého chování je nelze odvolat

• pro posouzení jejich chování platí zvláštní pravidla, kárné řízení provádějí opět soudci

• soudce je zajištěn platově

• soudce nelze libovolně přesadit

Nezávislost soudů

• soudnictví není součástí jiných orgánů, nemůže být vykonáváno zákonodárným sborem ani výkonnou mocí

• soudy vytváří zvláštní soustavu orgánů

• organizace soudů je vyhrazena zákonné úpravě (nerozhoduje tedy o ni výkonná moc, ale parlament jako reprezentant lidu)

• princip zákonného soudce, tzn., že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci

Obsahové znaky

• sodní obvody jsou určeny zákonem nebo na základě zákona

• pevné složení senátů a pevné přidělení agendy na předem určitou dobu

• výjimkou je vyloučení soudce ze zákonem stanovených důvodů nebo na základě námitky předpojatosti

• zákaz mimořádných soudů