Státověda kompletní shrnutí ke zkoušce

1. rozhodování soudů na úseku veřejné správy

2. soustava specializovaných soudů k řešení otázek zákonnosti veřejné správy metodami vlastními soudnictví

• vždy rozhoduje o zásazích správních orgánů do postavení FO a PO rozhoduje soud nebo nějaký kvazisoudní orgán (ne nadřízený správ. org.), který postupuje metodami soudnictví a je na správních orgánech nezávislý

Historický vývoj

• kořeny spjaty s vývojem Francie (nedůvěra ke státní správě a soudům absolutistického státu)

• v Německu a Rakousku-Uhersku soudní kontrola státní správy vznikla záměrně jako nástroj koncepce právního státu (v SRN nyní je třístupňová soustava správních soudů, v Rakousku existuje specializované správní soudnictví koncentrované u Vrchního správního soudu)

• u nás vykonávají toto soudnictví obecné soudy a Nejvyšší správní soud

• v USA a ve Velké Británii byly tyto orgány budovány zdola a postupně si získávaly nezávislost na královské moci, po 2. světové válce se začínají vytvářet kvazisoudní orgány (tribunály, rozhodčí a smírčí orgány, komise)

• pojem správní soudnictví nelze ztotožnit jen s určitou formou kontroly veřejné správy

• možnosti fungování:

• v podobě jednoho správního soudu pro celý stát

• specializovaná soustava správních soudů

• kombinace obou forem

• kvazidousní org.

• může být soudně přezkoumáno libovolné správní rozhodnutí (anglosas. model), jinde to platí, jen pokud zákon nestanoví něco jiného (zásada), nebo naopak lze správní akty přezkoumat, jen stanoví-li tak zákon (výjimka)

• pravidlem je kasační princip

• správní org. je vázán právním názorem správního soudu

Státní soudy

• představuje právní a organizační řešení základních problémů (nositel moci, ochrana společenské smlouvy a ústavy, právo na odpor, svrchovanost panovníka nebo lidu apod.)

• souvisí s ochranou ústavy a vůbec státu a jeho zřízení před útoky ze strany jeho funkcionářů

• porušení ústavy by měl soudit lid a nikdo jiný

  • cesta ústavní odpovědnosti za porušení ústavy (státy, které nezavedly ústav. soudnictví)

• cesta zavedení parlamentní kontroly exekutivy (vyspělejší státy-VB, Francie za revoluce, Španělsko)

• jiné státy se snažily prosadit trestněprávní formy odpovědnosti s tím, že je spjata se zvláštním trestním řízením, jehož specifikum plynu z povahy subjektů odpovědnosti (privilegium fori), vykonávaného úřadu (privilegium officii) a z omezení ukládaných sankcí (privilegium poenae)-praktické využití se však stalo zvláštností

• prezidentská forma vlády - nezávislost prezidenta jako hlavy exekutivy vede k tomu, že vůči němu a úředníkům či federálním soudům je uplatňována procedura zvaná impeachment (obžaloba Sněmovnou reprezentantů), kdy za porušení ústavy je vynesen Senátem rozsudek (conviction), který znamená odvolání z úřadu a zákaz vykonávat jakoukoliv službu ve službách států

• tyto instituty ústavní odpovědnosti zůstaly součástí soudní moci, mají podobu čistě soudní nebo zčásti parlamentní

• Francie jako vzor parlamentarismu v r. 1875 zavedla jiný model podobný VB nebo USA, kdy se soudcem stává sám parlament (návrh obžaloby podává první sněmovna a senát je soudcem)

• tento systém převzala i ČSR v Ústavní listině v r. 1920

• modernější variantou je kombinace obou systémů v rámci parlamentarismu, kdy obžalobu podává zastupitelský sbor a soudí ústavní soud, neboť se jedná o závažná porušení ústavy

• ne všude je ovšem tento stav spjat s porušením ústavy., někde po vzoru Francie 3. republiky hovoří o velezradě