Státověda kompletní shrnutí ke zkoušce

• nadpis, který obvykle obsahuje označení formy právního předpisu, označení místa, kde jej lze nalézt v úřední sbírce a stručnou charakteristiku obsahu

• preambule (u významných předpisů)

• úvodní věta

• základní zásady

• paragrafovaný či článkovaný text zákona

• přechodná a závěrečná ustanovení

• příprava zákona má dvě etapy

• od vzniku legislativního záměru po předložení připraveného návrhu zákona v podobě zákonodárné iniciativy

• zákonodárný proces v parlamentu

• zákonodárný proces v parlamentu má 4 základní stadia

• stadium zákonodárné iniciativy: její subjekty závisí na formě vlády (v prezidentské ji nemá výkonná moc, v parlamentní ji nemá parlament jako celek)

• stadium projednávání návrhu zákona

• stadium hlasování o návrhu zákona

• stadium vyhlášení zákona (hlava státu má zpravidla právo veta)

• pro existenci zákona jsou rozhodující následující časové údaje

• den schválení, tj. den, kterým je v parlamentu ukončeno hlasování o návrhu s kladným výsledkem

• den platnosti, tj. den, kdy je den zveřejněn (publikován) v úřední sbírce k tomu určené

• den účinnosti, tj. den, od kterého lze zákon aplikovat

• pro vyhlašování zákonů se zřizuje zvláštní publikační orgán, kterým je obvykle úřední sbírka, ta je označována různě (u nás jako Sbírka zákonů), tyto sbírky plní následující funkce

• evidenční: je to evidence platného práva a zajišťuje v něm spolehlivý přehled

• informační: zajišťuje informaci o platném právu, aby se nikdo nemohl odvolávat, že právní předpis nezná (neznalost zákona neomlouvá)

• normotvorná: teprve publikací v takovéto sbírce se právní předpis stává obecně závazným normativním aktem

72. Postavení hlavy státu. Hlava státu v monarchii

Postavení hlavy státu

• hlava státu je tradičně považována nejen za jeden z nejvyšších státních orgánů, ale také za nejvyššího představitele státu

• toto postavení je dáno nejen historickým vývojem a významem, koncepčními přístupy k charakteristice státu (kdy byl považován za hlavu státního organismu) a jednak ústavně politickými funkcemi, které jsou s postavením hlavy státu obvykle spojeny (reprezentace státu, nositel státní moci, jeho jmenování a velitelské funkce)

• monarchistická tradice se projevila v tom, že se hlavou státu rozumí státní orgán, který je zastáván jednotlivcem (výjimečně i se dvěma či více jedinci, popřípadě kolegiální hlavou státu)

Hlava státu v monarchii

• v celé řadě států zůstala dodnes monarchistická hlavu státu, především se jedná o státy konstituční, resp. s parlamentní formou vlády (Velká Británie, Dánsko, Švédsko, Norsko, Nizozemí, Belgie, Španělsko, Japonsko)

• někde se také vyskytuje dualistická monarchie (silné postavení panovníka, např. Saudská Arábie, Jordánsko, arabské a jiho-východo-asijské sultanáty a emiráty)

• hlava státu je nejčastěji ustanovována do funkce na základě nástupnického práva (např. princip dědičnosti, který ale přinášel problémy ohledně dědičnosti v ženské linii a v případě primogenitury)

• v případě, že se monarcha nemůže z nějakého důvodu ujmout funkce (např. věk), vykonává za něj funkci regent, případně regentská rada

• méně pravidelným byl postup, kdy si monarcha stanovil svého nástupce sám

• výjimkou je situace, kdy je monarcha volen (ať na dobu určitou nebo na doživotí)