Vypracované otázky

¨

19. Moderní stát a jeho činnost v podobě soudnictví a další právní ochrany

Soudnictví

• je druh státní činnosti, který spočívá v samostatném a nezávislém

rozhodování o právech, právech chráněných zájmech nebo

povinnostech na základě aplikace práva (převažuje to v oblastech

evropských kontinentálních výsledkem je individuální právní akt)

nebo na základě rozhodnutí merita věci (v angloamerické oblasti –

výsledkem je individuální právní akt, který má charakter

precedentu)

• samostatnost a nezávislost = v rámci soudnictví se nesetkáváme

s principem nadřízenosti a podřízenosti

• výjimka - existuje i státní správa soudnictví a ústředním orgánem

jsou ministerstva spravedlnosti, tato struktura je tvořena

rozdělením funkce funkcionářů jednotlivých stupňů soudu (např.

soudce je samostatným a nezávislým soudcem, když se zabývá

řízením a správou soudu, vystupuje jako představitel státní správy

soudnictví vytváří materiální podmínky existence soudu)

Obecné soudnictví

• civilní soudnictví: rozhoduje, zda smlouva neporušuje právní

úpravu, zda strany postupují v souladu se smlouvou

• trestní soudnictví: rozhoduje o vině a trestu

Správní soudnictví

• přezkum postupů a rozhodnutí orgánů veřejné správy

• posuzuje se, zda toto rozhodnutí je v souladu se zákonem

• cílem poskytnout větší jistotu právnických a fyzických osob, jichž se rozhodnutí veřejné správy týkají

• úplná správní jurisdikce: přezkoumává se jednání státního orgánu

• neúplná správní jurisdikce: přezkoumává se jen procesní stránka, zda státní orgán neporušil zákon (u nás do 31. 12. 2002)

• funkční pojetí správního soudnictví

• organizační pojetí správního soudnictví

Ústavní soudnictví

• zda orgány veřejné moci neporušily v rámci své činnosti ústavu resp. právní předpisy jí na úroveň postavené

• specializované ústavní soudnictví (koncentrované)

→ kontinentální právní kultura

→ je pro něj typická abstraktní kontrola ústavnosti

→ koncentrované = problematikou zkoumání ústavnosti se

zabývá jen jeden orgán ve státě

→ abstraktní kontrola norem = zabývá se zjištěním toho, zda

právní předpis nebo jeho část je či není v souladu s ústavou

nezávisle na tom, jestli zde byl podán návrh v podobě

konkrétního incidentu (nemusí se uplatňovat incidentální forma,

ale nevylučuje se)

→ nezabývají se jen zkoumáním právních předpisů, ale i ostatních

sfér činnosti

• obecné ústavní soudnictví (difuzní, incidentální)

→ historicky starší, v angloamerické právní kultuře

→ difuzní = rozptýlený = problematikou soudně-ústavní

činnosti se zabývá kterýkoli soudní orgán

→ incidentální = soudní orgán se touto činností zabývá v souvislosti

s konkrétním případem (meritem věci), který se před něj dostane

→ nevýhoda: soud nebo soudce posoudí, zda zákon je či není